Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

Archeologické nálezy nůžek

Nůžky patřily k důležitým nástrojům již v období laténském. Neměly však podobu dnešních nůžek. Jednalo se o nůžky pérové, v ohbí tvarované buď do prstence či do prostého oblouku. Podobné nůžky byly používány i v době osídlení Boiohema Germány. Obdobný tvar pak byl v českých zemích zachován i po příchodu Slovanů, pouze raménka nůžek z 8. – 10. století se od starších odlišovala způsobem kovářského zpracování. Byla vyrobena ze železné tyčoviny, nejčastěji kruhového, vzácněji čtvercového průřezu a to po celé délce ramének, jenom vlastní oblouk nebo prstenec byl plošší. Postupem času nůžky s obloukových perem vymizely, prstencové nůžky se však udržely až do pozdního středověku a novověku. V mladších fázích raného středověku se objevily na širším území Evropy – zejména na Rusi - a především pak od vrcholného středověku i v Čechách, již dodnes běžně užívané tvary dvoudílných stěžejových nůžek s nýtem.

Pérové nůžky sloužily nejen ke stříhání ovčí vlny, ale i vlasů a tkanin. Postup při stíhání ovcí byl v 8. - 10. století velmi pravděpodobně stejný jako později. Právě takové nůžky, datované do závěru 9. až počátku 10. století (zlomky keramiky ležícími v bezprostřední blízkosti), jsme nalezli při archeologickém výzkumu v Bílině v r. 1996 pod podlahou gotického sklepa v domě č. 87 na náměstí Míru (v traktu sousedícím s prodejnou bývalé „Květinky“). Ležely v blízkosti stejně datovaného ohniště. Možná náležely nějakému osadníkovi, který vlastnil ovce a nůžky po střiži zapomněl u ohniště či je při nečekané události prostě nestihl vzít s sebou. Železné nástroje v té době představovaly ceněné předměty a nebývají častými nálezy. Nalezené nůžky pocházejí z doby, kdy se na území dnešního města Bíliny, podle archeologicky dosud zjištěných skutečností, osídlení vyskytovalo jen řídce a ve větších vzájemných vzdálenostech. Tehdy na nedaleké, výše situované ostrožně, ještě nebylo vybudováno ani pozdější mocné a známé opevněné hradiště, založené ve 2. polovině 10. století na příkaz českého knížete a v budoucím podhradí mocenského centra „provincie Belinensis“. Na území dnešního města se tedy na přelomu 9. a 10. století zřejmě pásly ovce.   

PhDr. Alexandra Rusó, vedoucí archeologické oddělení