Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

Dekorativní mísy v historizujícím slohu vyrobené míšeňskou královskou manufakturou

Druhá čtvrtina 19. století byla obdobím doznívajícího klasicismu s jeho ušlechtilými, jasnými tvary a jemnou vkusnou malbou. Technický pokrok tohoto století směřoval ke zlevnění výrobků a tím ke zpřístupnění porcelánu i středním vrstvám obyvatelstva.

Mladí umělci při hledání nových výtvarných cest zaměřili svoji pozornost na dobu minulou a znovuobjevili klasické renesanční, gotické, barokní a rokokové výtvarné prvky. V kombinaci s novými dekorativními elementy vnikl sloh, který utvářel celou druhou polovinu 19. století a do dějin umění vešel pod názvem historismus.

Rovněž Míšeňská královská manufaktura, kterou v letech 1814 - 1870 úspěšně vedl ve funkci ředitele Heinrich Gottlob Kühn, do své produkce zařadila výrobky v tomto novém stylu.

Prvním významným představitelem nového směru, který čerpal především z gotických a rokokových předloh, byl sochař Ernst August Leuteritz, rodák z Míšně, absolvent drážďanské akademie, který pro míšeňskou manufakturu pracoval jako vedoucí modelér v letech 1849 - 1886. Vytvořil desítky modelů včetně figurálních kompozic v různé estetické kvalitě. Často pracoval pouze s bílým materiálem, který hustě pokládal mělkým reliéfem a jako jediný další dekorativní prvek používal lesklé zlato. Předměty byly sice výrobně levnější, ale již tehdy se diskutovalo o jejich schopnosti trvale udržet dobrou pověst manufaktury jako nositelku vysoké estetické kvality. Tyto pochybnosti trvají v odborné literatuře dodnes.

E. A. Leuteritz práci s porcelánovou hmotou důvěrně znal. Byl velmi dobrým modelérem se smyslem pro detail, což můžete posoudit na vystavených exponátech, které jsou jeho typickými pracemi z počátků jeho činnosti, kolem roku 1850.   

Jaroslava Dvořáková, kurátorka sbírky porcelánu a keramiky