Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

Krunýř třetihorní želvy z Jenišova Újezdu
Exponátem měsíce září, který je tradičně vystaven ve vstupní hale Regionálního muzea v Teplicích, je zkamenělina hřbetního krunýře třetihorní želvy druhu Trionyx pontanus.

Želvy jsou starobylou skupinou plazů, kteří neprodělali výraznější evoluční vývoj. Přežily všechny přírodní katastrofy, které vyhubily většinu skupin plazů. Jejich přímé předky neznáme, ale pravděpodobně se v druhohorách, na počátku triasu, odštěpily od primitivních plazů podtřídy Anapsida. Nejstarší želvy, s délkou těla až kolem 4 m, známe ze svrchního triasu Evropy a Thajska, tedy z období před asi 215 milióny let. V období jury se objevují v Severní Americe a později je již známe téměř ze všech kontinentů. Druhově početné jsou v současnosti a dělí se asi do 12 čeledí. Známé jsou formy dravé i býložravé. Prvotní želvy byla zvířata suchozemská a pravděpodobně hrabavá. Teprve později se některé druhy přestěhovaly do řek, jezer a moří.

Krátký zploštělý trup želv chrání typický kostěný krunýř do něhož se může ukrýt hlava, krk, končetiny i ocas. Mají bezzubé čelisti. Svá vejce kladou na souš. Krunýř se skládá z klenuté části hřbetní (karapax) a ploché břišní části (plastron). Schopnost ukrytí těla pod krunýř měly až želvy vyvinuté v období jury (210 až 140 mil. let). Z tohoto hlediska existují dvě vývojové linie: podřád skrytohlaví (Pleurodirida) – ukrývají hlavu pod krunýř ohnutím krku do strany a podřád skrytohrdlí (Cryptodirida) – zatahují hlavu esovitým ohnutím krku ve svislé rovině. K druhé uvedené vývojové linii patří i vystavená želva patřící do nadčeledi Trionychoidea – kožnatkovití.

Kožnatkovité želvy žily v Evropě od jury do pliocénu, avšak teprve od pozdní křídy byl konkrétně rod Trionyx velmi hojný. Zástupci těchto želv dosud žijí ve velkých jezerech nebo velkých říčních tocích od  Severní Ameriky, přes Afriku, Asii až po Novou Guineu. U nás tyto želvy žily ve sladkých jezerních až močálovitých vodách. Jejich příslušníci mají ploché tělo a značně redukovaný, oválný kostěný krunýř, na němž úplně chybějí rohovité desky. Jeho zevní kryt je tvořen měkkou, vrásčitou nebo hrbolatou kůží – odtud pochází i souhrnný český název kožnatky. Lebka bývá značně protažená, s velkými očnicemi. Na končetinách jsou silné drápy. Velmi charakteristické jsou pro fosilie tohoto rodu také trny po obvodu krunýře, které jsou však ve skutečnosti pouhými zbytky okrajových štítků. Délka krunýře dosahovala obvykle několika desítek centimetrů až téměř 1 m.

Vystavené exempláře pozitivu i negativu fosilie hřbetního krunýře (karapaxu) želvy druhu Trionyx pontanus LAUBE představují jeden z řady existujících nálezů tohoto druhu z třetihorních sladkovodních uloženin severních a severozápadních Čech. Druhový název této želvy upomíná na prvotní typový nález v jednom z uhelných velkolomů u Mostu. Do češtiny tak můžeme druhové označení této želvy přeložit jako „kožnatka mostecká“.

V našem případě se jedná o nález z někdejší těžebny třetihorních, miocénních, keramických jílů v nadloží uhelné sloje v oblasti zaniklé obce Jenišův Újezd. Nález byl učiněn v roce 1908 v povrchovém lomu firmy Schicht. Do sbírek teplického muzea ho tehdy daroval sám majitel firmy Alfred Schicht. Odborné určení nálezu provedl tehdejší uznávaný vědec, paleontolog Geologického ústavu Německé univerzity v Praze a zároveň teplický rodák, prof. Gustav Carl Laube. Délka krunýře je 40 cm a šířka 34 cm. Geologické stáří této fosilie je přibližně 20 miliónů let.    

Miroslav Radoň, kurátor paleontologických sbírek