Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

„Tam, kde vlaky staví…“ aneb fotografie a pár informací o Ústecko-teplické dráze a budově teplického nádraží

Především koncové číslice 6,7,8 v letopočtech budou vždy výroční pro teplickou železnici a budovu nádraží v Teplicích:

- v r. 1838 se objevily první návrhy na výstavbu železnice, která se měla stát nejen přínosem pro důlní těžbu zjednodušením přepravy uhlí (přeprava uhlí z Teplic do Ústí se uskutečňovala koňskými povozy), ale také otevřením se teplických lázní světu, neboť výstavbou Ústecko-teplické dráhy získaly Teplice spojení s Drážďanami, Lipskem, Berlínem, Hamburkem, Prahou, Vídní, Budapeští, Terstem, Karlovými Vary, Chebem a Norimberkem;

- v r. 1856 vznikl z iniciativy advokáta dr. Franze Stradala Přípravný výbor pro postavení Ústecko-teplické železnice, jejíž stavba byla zahájena téhož roku na podzim a v květnu r. 1858 už po ní začaly jezdit osobní a od července téhož roku i nákladní vlaky;

- v r. 1862 začaly jezdit zvláštní vlaky mezi Drážďanami a Teplicemi, od r.1903 byl zaveden v lázeňské sezóně přímý lázeňský rychlík s jídelními vozy do Berlína;

- v r. 1867 byla železnice prodloužena do Duchcova a v r. 1870 byl dostavěn úsek až do Chomutova;

- na přelomu století jezdilo mezi Teplicemi a Ústím denně 13 spojů, které překonaly  19 km vzdálenost průměrně za 35 minut.  

Hlavní teplické nádraží se nacházelo původně osaměle stranou tam, kde dříve stávaly cihelny. Na místě dnešního nádraží stála jen nádražní budova, která vypadala zprvu poněkud jinak a celkový vzhled je výsledkem přestavby v r. 1871. Budova je dílem architekta Turby, sídlilo zde ředitelství společnosti Ústecko-teplické dráhy (až do r. 1923, kdy přešla do vlastnictví československého státu) a architektonicky a vybavením vnitřních prostor se řadila k nejkrásnějším v Rakousku a v Německu. Budova teplického nádraží byla zařazena mezi objekty chráněné památkovým úřadem. Dnes patří nádraží Českým drahám, které stály za rozsáhlou, téměř 70 miliónovou rekonstrukcí technického zázemí, tj. kompletním přebudováním kolejišť a nástupišť. Opravy probíhaly od srpna r. 2004 až do listopadu r. 2005, byla vybudovaná krytá nástupiště s podchodem, vznikl bezbariérový přístup pro imobilní spoluobčany, obnovou prošel také interiér nádražní haly. Jedna z bílých zdí v podchodu byla za souhlasu vedení drah pomalovaná barevnými obrázky dětí z Dubí v rámci výtvarného happeningu. Nyní už jen „zbývá“ oprava samotné nádražní budovy, včetně nové fasády a vytvoření zázemí pro komerční využití interiéru rozsáhlé budovy, aby se mohla opět stát důstojným a oku lahodícím vstupem do lázeňského města a to nejen pro přijíždějící lázeňské hosty.  

Nina Holánová   

(Hist. informace čerpány z knihy „Srdečné pozdravy z města Teplic“ a z regionálního tisku)