Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

Vejce, hnízda a Velikonoce

Vejce, hnízda a Velikonoce    Zoologické sbírky muzea vznikly poměrně pozdě, i když základy tohoto ústavu byly položeny již v roce 1873 ( Fasslovo muzeum ), respektive 1894 ( spolkové muzeum ). Přírodní vědy, jmenovitě zoologie , zde byly popelkou. V roce 1919-1920 bylo muzeum obohaceno o sbírku vajec nashromážděnou lesníkem Hubertem Panznerem. V této sbírce je zdokumentováno 107 snůšek 78 evropských druhů ptáků.  Nauka u vejcích se nazývá oologie a je, společně s nidologií, která se podrobně věnuje hnízdění a ptačím hnízdům součástí oboru studujícího ptáky což je ornitologie.  Vejce je samičí pohlavní buňka a jako takové je základem života nejen v ptačí říši, ale v podstatě u všech vícebuněčných organismů, od hmyzu, přes plazy, ryby až po savce. Oplodněné ptačí vajíčko je svým tvarem dokonale přizpůsobeno k tomu, aby opustilo tělo samice a ve formě snůšky (počet vajec v hnízdě) bylo připraveno po řádně proběhlé inkubaci k líhnutí. Po snesení není již vejce nijak spojeno s tělem matky, a proto je plně vybaveno zásobními látkami, které jsou potřebné pro zdárný vývoj mláděte. Snad proto si lidé vybrali ptačí vejce jako jeden ze zdrojů potravy. Lze předpokládat, že již lidé v době kamenné obohacovali svůj jídelníček vybíráním vajec. V 6. až 7. století n.l. se domácí chov drůbeže rozšířil do Evropy a to z Číny kam se dostal z Přední a Zadní Indie zdomácněním kura bankivského. Samotná snůška je charakteristická pro jednotlivé druhy, obecně lze říci, že množství vajec je odvislé od způsobu života, hnízdění a způsobu krmení mláďat. Proto dravci a ptáci žijící v extrémních teplotních podmínkách severního a jižního polárního kruhu snášejí zpravidla jedno a jen zřídka dvě vejce. Pěvci snášejí okolo pěti vajec, výjimkou a rekordmanem je sýkora koňadra, která snáší i 13 –15 vajec, což je počet vysoký i pro ptáky nekrmivé, kde se snůška pohybuje kolem deseti kusů. Rovněž stavba hnízd, ve kterých probíhá inkubace je značně pestrá, od nor, které si hloubí např. ledňáčci, přes zemní hnízda vodních a hrabavých ptáků, křovištních a stromových hnízd zejména pěvců až po vysoko v korunách stromů nebo na skalních římsách umístěných hnízd dravců. Vejce se druhově liší i svým zabarvením, důvodem je jejich ochrana před predátory, kterých je díky možnosti snadného získání vysoce hodnotné potravy v době hnízdění mnoho.  Vejce jako základ života se proto stalo zhmotnělým symbolem Velikonoc a zrození. Lidé si však všimli různého zabarvení vajec a různých typů hnízd. Snad jako touhu po krásných věcech, snad jako náhodný projev ochrany přírody začali používat zejména vejce získaná z řízené produkce, obarvovat je a zároveň po vzoru ptačích hnízd plést různé ošatky a košíky na jejich uchovávání.       Na vejce a jejich místo v životě bychom měli myslet zejména nyní, v době kdy již řada ptáků hnízdí, nebo se na zahnízdění připravuje. Při prvních jarních vycházkách do přírody, při jarní údržbě zeleně ať veřejné, nebo soukromé, vždy mějme na zřeteli, že v každém keři, v každém trsu stařiny, nebo v každém starém stromě, který nás zrovna napadlo teď odstranit může být ptačí hnízdo, v něm vejce a v něm nový život!!!        

Ing. Boček Bohuslav