Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

Literární dílo a knižní sbírka Krala Ludvíka Ficquelmonta (1777 - 1857)

Měsíc březen bývá nazýván měsícem knihy a proto pracovníci muzea hledali téma pro exponát měsíce v knižních sbírkách muzejní knihovny. Bylo vybráno literární dílo hraběte K.L. Ficquelmonta, který v Teplicích často pobýval v rodině své dcery Elisalex, provdané za knížete Edmonda Clary - Aldringena. Zde také pravidelně pokračoval v psaní svých spisů. V březnu letošního roku uplyne 240 let od jeho narození a 7. dubna 150 let od úmrtí.    Postačí i stručný výčet jeho životopisných dat, který nenechá na pochybách, že se jedná o zajímavou osobnost, která svou činností a svým postavením koresponduje s dějinami rakouské říše první poloviny devatenáctého století. Pocházel z lotrinské šlechtické rodiny. Výchovu získal ve francouzské důstojnické škole. Roku 1792 emigroval a vstoupil v následujícím roce do rakouské armády. Roku 1805 se stal majorem a křídelním pobočníkem  císaře Františka I.  Účastnil se polních tažení v německých zemích, Polsku, Španělsku, Itálii a Francii. Byl povýšen na generálmajora a roku 1815 byl pověřen rolí vyslance Rakouska ve Švédsku, odkud zasílal podrobné relace kancléři Metternichovi až do roku 1820, kdy ho  poslal do Florencie. Ale již roku 1821 zastupuje rakouskou říši v Neapoli, odkud odjíždí roku 1829 na důležitou pozici velvyslance Rakouska u carského dvora Mikuláše I. V Petrohradu působil deset let. Počátkem roku 1840 se vrátil zpět do Vídně, kde byl jmenován císařem Ferdinandem  státním a konferenčním ministrem. Do roku 1848 vedl důležitá diplomatická jednání Rakouska v případech politické krize, jakým byla roku 1846 mise v Berlíně v případě krakovského povstání nebo v Římě v letech 1847 až 1848 v souvislosti potlačení vlny odporu proti Rakousku. Počátkem bouřlivého roku 1848 se stal (1. března) prezidentem válečné dvorní rady a ministrem zahraničních věcí. V čele vládního kabinetu jako nástupce Metternicha stanul 4.dubna 1848, ale již 4.května 1948 kabinet padl, události ho donutily odstoupit.  Po odchodu ze státních služeb se věnoval literární práci. Při psaní čerpal ze svých mnohaletých zkušeností diplomata a politika. Nenápadné, útlé svazky se dotýkají všech ožehavých otázek politiky a diplomacie tehdejší Evropy. Ke své práci hojně využíval také vlastní knižní sbírku, které sám přikládal velkou důležitost. Jak dokládá zmínka z korespondence K.L.Ficquelmonta z května roku 1843, kdy děkoval za darovanou knihu slovy: „.... s potěšením jí umístím do své knihovny, tato schraňovaná a toliko pro moje užívání vytvořená sbírka knih bez nároku, že by měla chtít vyjadřovat cosi jako bibliopraktickou hodnotu, přesto se na konci putování vylepšila oproti začátkům, …… přišla z Mailandu /Milánsko/ do Stockholmu, odtud mě následovala do Florencie, do Neapole, odtud do Petrohradu,  z Ruska jsem vycestoval jistě s již více než 2.000 svazky....". Torzo této knihovny se v uplynulých letech podařilo vystopovat ve fondu bývalé zámecké knihovny rodiny Clary- Aldringenů v Teplicích. Ficquelmontova knižní sbírku dnes tvoří 1.880 svazků. Představu o obsahové úrovni této knihovny nelze získat pouze podrobnou prohlídkou dochovaných knih, neboť porovnáním se záznamy katalogů, sbírka K.L.Ficquelmonta se do Teplic vrátila pouze jako torzo.  Katalogy označené: Catalogue de la bibliotheque de S.E.M.le comte de Ficquelmont (vystavený) s datem na straně 379 Wien 1: Dezember 1841 a Catalogue de la bibliotheque de son excellence Mr le comte de Ficquelmont o 436 stranách s datováním Mai 1855 na poslední popsané stránce 371 nám dnes dokládají přítomnost přes 2.500 titulů k uvedenému měsíci květnu roku 1855. V obou u datování je ne zcela čitelný podpis Schiel. Záznamy jsou řazeny v abecedním pořádku. V jedné abecední řadě jsou údaje vřazovány nejen podle jmen autorů jednotlivých děl ale i pod názvy témat vyjádřené jakýmsi předmětovým heslem.  U těchto hesel  jsou zaznamenány pak pouze odkazy na název a autora díla. Uvedená hesla a počet u nich uvedených titulů potvrzuje předpoklad, že obsah knihovny především koresponduje s profesními zájmy majitele, o čemž současně svědčí akvizice literatury pro sbírku v drtivé většině v první polovině devatenáctého století, tedy z období vojenské a diplomatické služby K.L.Ficquelmonta. Jazykově je nejpočetnější literatura ve francouzštině (50 procent), němčině (30 procent), italštině (25 procent) a pět procent literatury je ve španělštině, angličtině a ruštině. Stejný poměr poměr dávají místa vydání ve Francii, Německu a Rakousku, italská města a pět procent ostatních míst Evropy. V popředí zájmu jsou knihy o evropských zemích oné doby, počet 132 titulů o Francii, 51 o Německu a 27 o Prusku, 110 o Rakousku, 34 o Anglii, 102 o Itálii a o Neapoli, Milánu, Veroně, Benátkách, Sicílii, Toskánsku a na 80 titulů o carském Rusku dokládá, kdo rozhodoval v tehdejší Evropě a kde se řešily konflikty. Otázkám a řešení politické situace Orientu, Turecka, Palestiny, rozděleného Polska, balkánských či skandinávských zemí potřeboval vlastník sbírky nejen informace o zemích samotných ale i prameny ze souvisejících vědeckých disciplin. Proto Ficquelmont pro svou knihovnu získával značný počet literatury o politice, válečné vědě, politické ekonomii, historii, filosofii i mnoho map. Naopak množství knih o archeologii, teologii, morálce, soudobé beletrie, poezie či dramat uvozuje na osobní záliby majitele a jeho manželky a také na ambice K.L.Ficquelmonta jako autora spisů k otázkám evropské politiky (vystavené svazky).  

PhDr. Jana Michlová