Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

Autoportrét Antona Raphaela Mengse (1728-1779)

Anton Raphael Mengs byl ve své době pokládán za génia akademické malby. Byl jedním z prvních malířů, který, spolu s historikem umění J.J. Wincklemannem, vzkřísil sílu klasické antické umělecké tradice. Malíř považovaný za jednoho z největších německých mistrů, spatřil světlo světa v Ústí nad Labem 12.března 1728. Malířské umění si osvojoval v dílně svého otce v Drážďanech a po té v Římě, kde se seznámil s J.J. Wincklemannem a kde do svého uměleckého programu převzal jeho kategorizaci pojetí krásy: „Krása spočívá v klidu, vášeň může dojmu krásna jen škodit“.  V roce 1745 se stal dvorním malířem saského kurfiřta a polského krále Augusta III. Díky proklamaci nových uměleckých idejí se stal vyhledávaným malířem. Pracoval pro neapolského krále Karla VII. pozdějšího španělského krále Karla III., který Mengse roku 1761 povolal na královský dvůr do Madridu. A. R. Mengs zde působil v letech 1761-1769 a 1773-1777. Podařilo se mu získat zcela výsadní postavení a bez nadsázky lze tvrdit, že ovlivnil celou Evropu a podřídil si španělské malířství. Vytvořil velkou část výzdoby královských paláců, namaloval mnoho portrétů významných členů dvora a ovlivnil celou následující generaci umělců. Vedle těchto oficiálních zakázek je známa řada vynikajících autoportrétů, ve kterých předvedl nejen bravurní technické podání inkarnátu, ale také studii malířova nitra. Mengsovy autoportréty jsou vystaveny v nejprestižnějších galeriích a muzeích světa (Madrid-Museo del Prado, Sankt Peterburg- Ermitáž, Berlín-Gemäldegalerie, Florencie-Galleria degli Uffizi, Liverpool-National Museums, Cleveland-Museum of Art aj.).

Mengsův teplický autoportrét měl své místo původně v klášterní galerii v Oseku. V dějinách osecké opatské galerie se poprvé s obrazem, který můžeme ztotožnit s vystavovanou kopií Mengsova autoportrétu, setkáváme v katalogu z roku 1847. Známý historik umění Josef Opitz ve dvacátých letech minulého století obrazárnu nově uspořádal a v roce 1930 vydal katalog, ve kterém portrét uvedl jako originální malbu A. R. Mengse. Jedná se o podobiznu zachycující  Mengse po roce 1770. Poválečná bádání mnohá Opitzova autorská připsání zpochybnila. Zejména kvůli zvolené technice malby pochyby neminuly ani teplický autoportrét. Jako svůj výrazový prostředek zvolil jeho autor pro tento druh žánru neobvyklou podmalbu na skle. Technologie zvoleného způsobu malby nedovolila tak silnou míru psychologické studie, jako tomu je v tradiční technice olejomalby na plátně. Ale exelentní zvládnutí techniky podmalby nezaostalo za formou autoportrétů vystavených ve světových galeriích. Malířský rukopis svědčí o velké míře mistrovství autora, který v technice známé spíše z užitého a lidového umění, dokázal vytvořit dílo srovnatelné s klasicky provedenými díly na plátně. A tak i případná „pouhá“ kopie Mengsova originálu představuje velmi hodnotnou práci kvalitního malíře. Z bezpečnostních důvodů je vystavena fotokopie díla.           

PhDr. Bohuslava Chleborádová