Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

Lahvičky na šňupavý tabák

Regionální muzeum v Teplicích vybralo jako exponát měsíce července ze svých sbírek lahvičky na šňupavý tabák, které představují umění a zručnost českých sklářů. Lahvičky na šňupavý tabák se začaly objevovat v lidovém prostředí až od poloviny 18. století. Ve velkém množství je vyráběly šumavské sklárny v 19. století a ještě v první třetině věku následujícího. Největší sbírkou takových lahviček se v České republice může právem pochlubit Muzeum Šumavy v Kašperských Horách. Muži nosili tyto lahvičky při sobě ve speciálně ušité kapsičce na velké kapse oděvu, proto byly zploštělé a převládal u nich oválný nebo kruhový tvar. Vyráběly se na přání zákazníka v nejrůznějších velikostech a provedeních, nejčastěji z barevného skla. Velkou módou bývaly svého času na Šumavě i v sousedním Bavorsku, každý hospodář považoval tehdy za prestižní záležitost předvádět se s co nejpěknějším kouskem. Zvláště oblíbené byly lahvičky z červeného skla. Často byly zušlechtěny brusem nebo rytinou, u některých byla výroba velice náročná, protože se nabíralo více barevných vrstev nebo se do nich zatavovala dutá spirála, popřípadě skleněné nitky. Říkalo se jim též „házečky“, a pokud byly proužkované, ujal se název „šnirlovky“. Na některých bývaly vyryty nejrůznější nápisy a na skleněném povrchu byla vymalována lesní zvěř, jeleni, srnci, lovečtí psi apod. Lahvičky se uzavíraly buď dřevěnou, koženou nebo kovovou zátkou. Na Šumavě šňupali myslivci, lesáci, sedláci, chasníci i pan farář. Bez šňupání se neobešla žádná slavnost nebo posezení. Ženich musel mít pěknou “házečku“ s čistým „brizilem“, který nabízel hostům. Kromě brazilského šňupavého tabáku, který se pašoval šumavskými lesy a jehož éra skončila asi ve třicátých letech 20. století, se „tabatěrky“ též plnily českým šňupacím tabákem, nazývaným „císařský“. Tento skleněný obal, který již dávno přestal sloužit svému účelu, je stále ideální k uchování tabáku, protože zaručuje dodržení požadované vlhkosti a co je podstatné, delším uchováváním se nesnižuje jeho kvalita.   Návod na výrobu šňupacího tabáku Na Šumavě třeli pověstný „Schmalzer“ sami po starodávném způsobu jako mák a za přísady dávali sušené švestky, mouku, dřevěný popel, cukr, špetku vápna a trochu sádla (odtud jeho pojmenování), na zostření chuti i skelný prášek. Záleželo též na individuálním apetitu a dobových zvyklostech. V mnohých případech byla výroba zahalena tajemstvím a to ještě více zvyšovalo touhu mužské poloviny šumavských obyvatel po této tabákové lahůdce.                                                              

Hana Vilímová