Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

DeutschDeutsch EnglishEnglish ČeskyČesky

Expozice
otevřeny denně kromě pondělí
10-12 a 13-17 hodin
Prohlídky pouze s průvodcem každou celou hodinu.

Vstupné

  • plné 50,- Kč/ snížené 30,- Kč
  • děti do 6 let zdarma

Výstavy 
otevřeny denně kromě pondělí
úterý až pátek 12-17 hodin
sobota a neděle 10-12 a 13-17

Na výstavě stavebnice LEGO je speciální otevírací doba a vstupné!
út-ne 10-12 a 13-17

60,- / 30,- Kč

Vstupné 

  • plné 30,- Kč / snížené 20,- Kč
  • děti do 6 let zdarma

 

Exponáty měsíce 2016

Exponát měsíce července

foyer teplického zámku / vstup zdarma

Od šatů k bikinám

Celá staletí lidé upřednostňovali při koupání nahotu, vymýtilo ji až zavedení přísných společenských pravidel. Nejstarší vyobrazený oděv podobající se dnešním dvoudílným plavkám je k vidění na mozaice na podlaze římské vily jménem Villa Romana del Casale na Sicílii ze 3. století před Kristem. Byl to ovšem na dlouhou dobu jediný záchvěv takového oblečení.

Moderní historie koupacích úborů se začíná utvářet až v 18. století. Tehdy móda velí ženám kompletní zahalování a neprůhlednost při namočení a tak vznikají koupací úbory střihu šatů doplněné kalhotami, oboje z flanelu či vlny. O století později vlnu střídá bavlna, ovšem podmínka zahalení zůstává. Pro udržení důstojnosti byl v této době využíván speciální koupací vozík, do nějž si žena vlezla, aby se převlékla do koupacího úboru – dlouhé košile. Vůz byl poté zatlačen do vody, žena po schůdcích vystoupila, vykoupala se a opět se schovala do vozu, aby se oblékla. Ke konci 19. století se dámy koupaly v šatech se stuhou v pase a punčochách.

Plavání jako sport bylo uznáno v roce 1906 na Letních olympijských hrách v Aténách. Koupací úbor pro ženy měl stále přísná pravidla. Australská plavkyně Annette Kellerman byla zatčena za veřejné pohoršení, když se nechala vyfotit ve svém novém plaveckém úboru, který pevně obepínal její křivky a ještě k tomu odhaloval ruce. Soudce nakonec usoudil, že k pohybu ve vodě je lepší mít těsnější úbor a méně látky.

Ke zkracování ženského koupacího oděvu dochází ve 20. letech 20. století díky Holllywoodu a módě opalování. Odhalené paže a nohy již nikoho nepohoršují. Nosí se jednodílné plavky s nohavičkami, mezi okrajem nohavic a kolenem ovšem nesmí být víc než 15 cm. Pokud vznikla pochybnost o délce, strážce pořádku byl povinen ji důsledně přeměřit. A pozor, v této době se do plavek nehubne, ale přibírá!

Ve třicátých letech se plavky opět zkracují, materiál více obepíná křivky, objevují se všité gumičky. Móda velí přidat doplňky, jako jsou perly či jiné šperky, dále též čepice, slunečník a sluneční brýle.

Historickým okamžikem vývoje plavek se stalo datum 5. července 1946, kdy francouzský designér aut a oblečení, inženýr Louis Réard představil na módní přehlídce v pařížských lázních dvoudílné plavky. Pojmenoval je Bikini, po tichomořském ostrově, na kterém se testovaly atomové bomby. Prosadit je chtěl reklamním heslem „Menší než nejmenší plavky na světě!“. Plavky byly ale tak šokující, že je žádná modelka nechtěla předvést. Réard proto musel najmout exotickou tanečnici z pařížského kasína Micheline Bernardini, z níž se díky tomu na chvíli stala nejznámější žena světa. Její bikiny byly sestaveny z nevyztužených trojúhelníkových košíčků a malinkých kalhotek spojených tenkou šňůrkou. Přehlídka vyvolala šok a pobouření.

Přijetí veřejnosti a největší slávu bikinám přinesla v roce 1953 herečka Brigitte Bardot, která se v nich mihla na filmovém festivalu v Cannes, veřejnost ji sice odsoudila (a muži milovali), ale do roka již titěrné plavky nosila polovina Francouzek. Masivnímu rozšíření napomohl film, v roce 1957 se Briggite Bardot objevila v bikinách v trháku „A bůh stvořil ženu“, v roce 1962 Ursula Andress v bondovce „Doktor No“ a nosila je také Marilyn Monroe.

Navzdory světové revoluci se na českých koupalištích až do šedesátých let 20. století nosily pouze jednodílné plavky. Dámy si je šily sami či si je nechávaly šít a to převážně ze vzorované bavlny. Konfekí výroba nastupuje až ve druhé polovině šedesátých let, kdy firma Triola začala používat elastan. Nový materiál se rychle ujal, bleskově vysychal, po namočení držel tvar a pěkně obepínal tělo.

V sedmdesátých letech se kromě bikin vrací na světová výsluní také jednodílné plavky. Což je vyvoláno rozmachem rekreačního sportu a hlavně aerobiku. Objevené syntetické elastické materiály umožnily jejich větší vykrojení v bocích, menší až titěrné rozměry a experimenty se střihy.

Vysoce vykrojené kalhotky se během osmdesátých let proměňují v tanga. Móda velí: čím méně látky, tím lépe. Vrchní díl se zmenšuje do miniatury a trojúhelníčky na podprsence se od sebe čím dál více vzdalují. Také opalování v plavkách se tehdy stává velmi populární.

Plavkovou módou devadesátých let zamává kultovní seriál Pobřežní hlídka. Ženy chtějí mít plavky jako nepřehlédnutelná Pamela Anderson – sportovní, jednoduché, jednodílné a jednobarevné.

Nové tisíciletí přineslo nové střihy, barvy i materiály. Dámské plavky se prodávají v nepřeberných kombinacích. Bikiny, monokiny, tankiny, V-kiny, mikrokiny ad. Vše co si kdo umí představit a vymyslet. Přitom si málokterá současná žena při převlékání do plavek uvědomí, že tento kus oděvu má tak bohatou historii.

Bc. Kateřina Suchá, kurátorka historických sbírek

Regionální muzeum v Teplicích
Příspěvková organizace Ústeckého kraje specializující se na archeologii, historii a přírodu severozápadních Čech. Značnou pozornost věnuje dokumentaci sklářství, keramiky, cínařství a lázeňství a správě vzácných knižních sbírek.

Mapa stránek | Kontakty |

TM design Grafika Redakční systém Clips Redakční systém Clickmedia Webdesign Vytvoření webových stránek