Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

foyer teplického zámku / vstup zdarma

Vosí hnízdo z Jeníkova

Exponátem měsíce června je hnízdo vosy útočné (Vespula germanica) z čeledi sršňovitých. Pozoruhodný nález tohoto hnízda učinili Ondřej, Matyáš a Štěpán Valjentovi, žáci ZŠ Buzulucká v Teplicích, při rekonstrukci střechy domu č.p. 74 v Jeníkově.
Čeleď sršňovití patří mezi společensky žijící hmyz. Z této čeledi u nás žije celkem 17 druhů patřících do čtyř rodů. Charakteristické žluto-černé zbarvení sršňovitých má pro nás být varováním. Z původního kladélka vzniklo postupnou přeměnou žihadlo, které je v klidu ukryto uvnitř zadečku. Jeho hlavní funkcí je usmrtit ulovenou kořist, ale slouží také na obranu kolonie. Oproti včele medonosné mají sršňovití žihadlo hladké, a tak ho mohou použít opakovaně. Nebezpečné bývá bodnutí do citlivých částí těla, jako jsou jazyk, dýchací trubice a cévy. Pro zdravého člověka netrpícího alergickou reakcí není píchnutí od vosy nebo sršně nijak nebezpečné. Účinnější jed má včela medonosná. Nejvíce agresivní bývají vosy. Blízké okolí hnízda si sršňovití pečlivě střeží a proti narušiteli neváhají podniknout hromadný útok. Mírnější povahu mají sršně, které si zvykají na dění v okolí a nikdy samy neútočí. Nejméně agresivní jsou vosíci.
Vystavené vosí hnízdo bylo nalezeno pod dřevěnou podlahou, takže vlastně viselo, zatímco nyní je vystaveno v obrácené poloze.

Jak a proč vosy své hnízdo staví? Koncem dubna začínají samičky vylézat ze svých zimních úkrytů. Po úspěšném přezimování jsou značně vyhladovělé a musejí doplnit energetické zásoby. Rozletí se po krajině vyhledat potravu a hlavně najít vhodné místo pro založení kolonie. Nejčastěji osidlují opuštěné nory hlodavců, dutiny stromů, ale také volná místa pod prkennou podlahou, anebo mezi trámy na půdách. Po vybrání místa začíná samička stavět první plástev na krátké stopce s 20 až 60 buňkami a naklade do nich vajíčka. Zároveň obaluje hnízdo papírovou hmotou z rozkousaného dřeva a rostlinné složky, a tak poskytuje hnízdu dostatečnou tepelnou izolaci. Larvy potřebují pro svůj vývoj stálou teplotu okolo 35°C. Po vylíhnutí prvních dělnic jim postupně královna předává veškeré pracovní povinnosti a soustředí se pouze na kladení vajíček. Hnízdo se díky většímu počtu příslušníků začne rozrůstat, až může čítat několik tisíc jedinců. Na konci léta jsou na posledních plástvích vybudovány větší buňky pro vychování budoucích královen a v okolí jsou uloženy buňky samčí. Začátkem září umírá stará královna, nové matky vyletí z hnízda, spáří se a začnou si hledat místo na přezimování. Staré hnízdo dožívá a s příchodem mrazů umírají poslední dělnice.
Jako doplněk exponátu měsíce je spolu s vosím hnízdem vystaveno také mnohem menší hnízdo dalšího zástupce z čeledi sršňovitých, a sice vosíka francouzského (Polistes dominula). V entomologické krabici je pak vystaveno několik dalších zástupců uvedené čeledi.
Miroslav Žemlička