Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

DeutschDeutsch EnglishEnglish ČeskyČesky

Expozice
otevřeny denně kromě pondělí
10 - 12 a 13 - 17 hodin
Prohlídky pouze s průvodcem každou celou hodinu.

Vstupné

  • plné 50,- Kč/ snížené 30,- Kč
  • děti do 6 let zdarma

Výstavy
otevřeny denně kromě pondělí
úterý až pátek 12 - 17 hodin
sobota a neděle 10 - 12 a 13 - 17

Vstupné

  • plné 30,- Kč / snížené 20,- Kč
  • děti do 6 let zdarma

Modely hub

Společenstva vyšších hub severočeského regionu lze v podstatě rozdělit zhruba do dvou skupin: teplomilnější, basofilní houby Českého středohoří a acidofilní houby Krušných hor. Zatímco si houbová společenstva Českého středohoří přes intenzívní působení exhalací,zachovala díky bazickému podkladu a převážně listnatým porostům dosud značnou druhovou pestrost, měly tytéž exhalace v Krušných horách s převážně smrkovými monokulturami zničující účinky nejen na stromy, ale i na ně vázané houby. Ve středních a vyšších polohách Krušných hor je výskyt hub jen minimální, (a to pokud se týká počtu druhů, tak i množství plodnic), ovšem s výjimkou nebezpečného parazita, dřevokazného troudnatce pásovaného (Fomitopsis pinicola), který napadá a ničí exhalacemi oslabené stromy a vytváří na nich tisíce plodnic. Z pozemních druhů vyskytují se zde v dosud živých smrkových porostech hojněji již jen nejedlé druhy: holubinka hlínožlutá (Russula ochroleuca) a ryzec ryšavý (Lactarius rufus), jedlá plžatka olivově-bílá (Hygrophorus olivaceoalbus) a u praktických houbařů velmi oblíbený suchohřib hnědý (Xerocomus badius). Ten je spolu s nejedlým hřibem žlučovým jednou z mála hub, kterým kyselé deště nevadí a které se v důsledku jejich působení šíří i do oblastí, kde dosud nerostly. V listnatých porostech, převážně bučinách středních a vyšších poloh Krušných hor - které jsou poškozené méně než smrčiny - lze dosud nalézt rovněž jedlé druhy z okruhu hřiba žlutomasého - babky (Xerocomus chrysenteron), a zejména pozdně podzimní, na kloboučku nerozpukaný hřib sametový (Xerocomus fragilipes). V posledních několika letech, zřejmě v souvislosti s výsevem, ale i samovolným šířením břízy na holinách po odumřelých smrkových kulturách ve středních a nižších polohách, je zaznamenáván výskyt kozáků a křemenáčů březových (Leccinum scabrum, L. testaceoscabrum). Dá se předpokládat, že bohatý výskyt bude s přibývajícím věkem těchto porostů postupně slábnout, protože jde o druhy vázané především na mladší vývojové stadium bříz. Z hlediska praktického houbaře je naproti tomu České středohoří oblastí pečárek - žampionů (Agaricus) a bedel (Lepiota), vesměs v kuchyni velmi oblíbených. Zejména obliba bedel je daleko větší, než si ve skutečnosti zasluhují. Zde je třeba upozornit, že z vysokého počtu druhů těchto rodů jsou některé zdraví škodlivé až jedovaté, a je proto nutné, naučit se tyto druhy dobře znát. U pečárek (žampionů) je žádoucí vyhýbat se druhům z okruhu pečárky zápašné (Agaricus xanthodermus), v oblasti velmi hojné. Vyznačují se rychlým žloutnutím v místě poranění (naříznutí, škrábnutí) na bázi třeně (spodku nožky). Otrava není sice zpravidla smrtelná, ale můžebýt i velmi nepříjemná. U bedel je nebezpečí otravy poměrně malé, protože nebezpečně jedovaté jsou jen některé drobnější nesbírané druhy. Z dalších v kuchyni oblíbených druhů hub jsou pro České středohoří typické zejména jarní smržovitá kačenka česká (Ptychoverpa bohemica), smrž špičatý (Morchella conica) a známá lupenatá májovka (Calocybe gambosa). Varovat je naproti tomu třeba před - v některých letech velmi hojnou - smrtelně jedovatou muchomůrkou zelenou (Amanita phalloides), která je barevně dost proměnlivá a bývá zaměňována za pečárky, zelánky či holubinky. Prohlédněte si dobře její model v naši expozici !!! Mezi odborníky-mykology je České středohoří proslulé zejména výskytem některých, u nás velmi vzácných hub. Patří k nim např. choroš travní (Polyporus rhizophilus), čirůvka africká (Leucopaxillus lepistoides) a muchomůrka Vittadiniho (Amanita vittadinii) ze stepí Lounského středohoří, hřib meruňkový (Xerocomus.armeniacus) z jihovýchodního úpatí Milešovky, nebo muchomůrky ježohlavá a šiškovitá (Amanita echinocephala, A. strobiliformis) na Velkém vrchu u Loun, který je také, pravděpodobné již posledním, nalezištěm jedovatého hřibu satana (Boletus satanas) v severočeském regionu. Zde bude na místě upozornit, že naprostá většina našich praktických houbařů sice o “satanu” něco ví, ale nikdy ho neviděla. Má jen malou naději v živém stavu ho uvidět a považuje za něj vzhledem značně odlišný, ale v současné době velmi hojný a stále se šířící odporně hořký hřib žlučový (Tylopilus felleus), který není jedovatý.Vystavené modely hub představují reprezentativní výběr běžných druhů, se kterými se praktický houbař na svých toulkách setká. Jsou dílem Stanislava Lánského z Náchoda.

Regionální muzeum v Teplicích
Příspěvková organizace Ústeckého kraje specializující se na archeologii, historii a přírodu severozápadních Čech. Značnou pozornost věnuje dokumentaci sklářství, keramiky, cínařství a lázeňství a správě vzácných knižních sbírek.

Mapa stránek | Kontakty

TM design Grafika Redakční systém Clips Redakční systém Clickmedia Webdesign Vytvoření webových stránek