Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

DeutschDeutsch EnglishEnglish ČeskyČesky

Expozice
otevřeny denně kromě pondělí
10 - 12 a 13 - 17 hodin
Prohlídky pouze s průvodcem každou celou hodinu.

Vstupné

  • plné 50,- Kč/ snížené 30,- Kč
  • děti do 6 let zdarma

Výstavy
otevřeny denně kromě pondělí
úterý až pátek 12 - 17 hodin
sobota a neděle 10 - 12 a 13 - 17

Vstupné

  • plné 30,- Kč / snížené 20,- Kč
  • děti do 6 let zdarma

Muzeum Teplice Výstavy a akce Pro návštěvníky → „120. výročí teplického muzea“

Pro návštěvníky

120 LET OD OTEVŘENÍ TEPLICKÉHO MUZEA

1897 - 2017

Město Teplice bylo koncem 19. století proslulé nejen lázeňskou tradicí, ale i bohatým kulturním životem. Řadilo se k největším městům rakousko - uherské monarchie a bylo významným průmyslovým centrem. Přesto zde chyběla kulturní instituce, v té době již obvyklá ve všech větších městech – muzeum. Od roku 1873 zde existovalo pouze soukromé muzeum chomutovského rodáka Antona Heinricha Fassla. Kromě Fasslovy sbírky, na tehdejší dobu pozoruhodně velké, se v Teplicích nalézalo pouze několik malých soukromých sbírek (např. Claryho a Czermacka).
Kulturní a společenské poměry ve městě ovlivňovali především představitelé německých zámožných rodin – průmyslníci a příslušníci inteligence – lékaři, učitelé a vyšší úředníci. Průmyslníci prezentovali své úspěchy na průmyslových a živnostenských výstavách, které se konaly i v Teplicích, poprvé v roce 1875. Při druhé výstavě v roce 1884 byly již představeny i předměty sběratelské hodnoty a byla zde prvně formulována myšlenka založení muzea v Teplicích. Podnět k tomu vzešel od majitele teplické továrny na hasičské stříkačky, čerpadla a stroje Reginalda Czermacka, který byl sám vášnivým sběratelem starožitností.
V roce 1894 vyvinul R. Czermack nové úsilí za podpory dr. Hermanna Hallwicha a ing. Adolfa Siegmunda. Začali jednat s A. H. Fasslem a navrhli odkup jeho sbírek za 10.000 zlatých. Dne 3. listopadu 1894 se v claryovském zámku konalo zakládající shromáždění Muzejní společnosti, která o Vánocích vyzvala obyvatelstvo k přispění do muzejních sbírek, které měly být prozatímně uloženy v budově gymnázia.
Roku 1897 získala Muzejní společnost subvence a mohla tak odkoupit Fasslovy sbírky. V domě ve Školní ulici č. 17 si pronajala celé patro a 2. prosince 1897 slavnostně otevřela muzeum pro veřejnost. Zde muzeum sídlilo do roku 1905, a pak se přestěhovalo do Živnostenského domu ve stejné ulici (dnes budova okresního archivu).
Většina členů teplické Muzejní společnosti pocházela z vyšších společenských kruhů a jejím předsedou byl zvolen kníže Carlos Clary Aldringen. Muzejní program byl formulován v přímé souvislosti s rozvojem industrializace na Teplicku a stanovil muzeu tři hlavní úkoly: provádět vlastivědnou dokumentaci, prostřednictvím sbírek napomáhat zdokonalení úrovně keramické a sklářské produkce, které patřily k profilovým odvětvím zdejšího průmyslu, a zajišťovat archeologické památky každodenně odkrývané při těžbě uhlí a dalších zemních pracích. Tato orientace po desetiletí ovlivňovala činnost muzea, které bylo počítáno mezi největší a nejlepší mimopražská muzea. V roce 1939 byla teplická Muzejní společnost připojena k říšskému muzejnímu svazu a její činnost pozastavena.
V roce 1945 přešly muzejní sbírky do správy místního národního výboru, který rozhodl, že původní prostory jsou nevyhovující, a dal muzeu v roce 1947 do užívání budovu teplického zámku, kde sídlí dodnes. Kromě starých muzejních sbírek zde byly shromažďovány i konfiskáty ze širokého okolí. Část z nich však byla Národní kulturní komisí určena k převozu především do pražských institucí, což vyvolávalo negativní reakce veřejnosti i místních úřadů. Mnoho předmětů se během těchto přesunů „ztratilo“.
Zámek se stal sídlem muzea již natrvalo. V září 1947 zde byla otevřena první poválečná výstava – Teplice v minulosti, jejíž základ tvořily grafické listy. Ještě ve 40. letech došlo k vyprofilování jednotlivých sbírkových okruhů, z nichž později vznikla samostatná oddělení – historické, archeologické a přírodovědné, dále pak muzejní knihovna a konzervátorské dílny. Toto rozdělení sice prošlo v následujících letech mnoha modifikacemi, v hrubých obrysech však zůstalo zachováno po celé poválečné období a trvá doposud.
Po únoru 1948 byla odborná muzejní práce plně podřízena vládnoucímu výkladu marxistické ideologie. Roku 1951 získala instituce status krajského muzea pro tehdejší Ústecký kraj. Toto opatření sice garantovalo štědřejší financování a nadřízené postavení především v oblasti metodiky a koordinace činnosti ostatních muzeí, na druhou stranu však znamenalo přísnější ideologický dohled jeho činnosti.
V 50. letech byly v zámeckých prostorách vybudovány první stálé expozice a začal vycházet muzejní věstník, který byl v následujícím desetiletí transformován v pravidelně vycházející sborník. Ten, společně s vlastní monografickou řadou, umožňuje dodnes nejen muzejním pracovníkům zveřejňovat výsledky jejich bádání. Pobočkou teplického muzea se stalo městské muzeum v Krupce, kde byla v 80. letech otevřena cínařská expozice. Stálé expozice na teplickém zámku pak procházely v následujících desetiletích četnými proměnami. Archeologický výzkum na zámeckém nádvoří odkryl základy románské klášterní baziliky a muzeum se tak symbolicky stalo strážcem samotných počátků města Teplice. Objekt zámku se však dočkal významnější rekonstrukce až koncem 60. a v 70. letech.
V období politického uvolnění v 60. letech zajistily kontroverzní výstavy moderních výtvarníků J. Koblasy a M. Medka muzeu značný věhlas a programy jako Střílení ku ptáku či literární pořady v zámecké černé kuchyni byly hojně navštěvovány a recenzovány v tisku. Teplické muzeum tak v 60. letech prožívalo svou „zlatou éru“. Ta byla ukončena sovětskou okupací v roce 1968 a následnou normalizací. Těžištěm muzejní práce se staly zejména dějiny dělnického hnutí. Pozitivem normalizačního období bylo převzetí zámku v Bílině, který byl po řadu let sídlem archeologického oddělení. V téže době přejalo v rámci centralizace teplické muzeum sbírky menších městských muzeí v Bílině a v Duchcově.
V roce 1992 se zřizovatelem teplického muzea stalo Ministerstvo kultury České republiky a od roku 2002 je příspěvkovou organizací Ústeckého kraje. Roku 1988 byl ředitelem teplického muzea jmenován Dušan Špička, který v této funkci setrval 22 let, a v roce 2008 mu byla udělena cena Ministerstva kultury České republiky za osobní přínos k rozvoji české kultury. V témže roce byla díky podpoře Ústeckého kraje otevřena moderní expozice Po stopách zaniklého kláštera v Teplicích v nově rekonstruovaném východním křídle teplického zámku. V současné době pečuje teplické muzeum o více než milion sbírkových předmětů rozčleněných do 37 podsbírek o něž pečuje 5 výše popsaných odborných oddělení. Od roku 2004 jsou archeologické oddělení a konzervátorské pracoviště umístěny v nové muzejní budově postavené v Sobědruhách u Teplic.

Mgr. Pavlína Boušková, Mgr. Viktor Keller

Regionální muzeum v Teplicích
Příspěvková organizace Ústeckého kraje specializující se na archeologii, historii a přírodu severozápadních Čech. Značnou pozornost věnuje dokumentaci sklářství, keramiky, cínařství a lázeňství a správě vzácných knižních sbírek.

Mapa stránek | Kontakty

TM design Grafika Redakční systém Clips Redakční systém Clickmedia Webdesign Vytvoření webových stránek