Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

do 1. 2. 2015 / I. a II. výstavní místnost

JEŽÍŠEK – NEJSLAVNĚJŠÍ DĚŤÁTKO

V novodobých dějinách byl v Čechách o Vánocích Ježíšek nahrazován dědou Mrázem. Teplické muzeum se na letošní vánoční výstavě k Ježíškovi vrací a prezentuje výjevy z jeho dětství na nejrůznějších sbírkových předmětech - na podmalbách, voskových figurkách pod šturcem, perníkových formách nebo na dřevěných obrazech. Ježíšek je nejčastěji zobrazován ve společnosti Panny Marie, sv. Josefa, sv. Anny, sv. Antonína či Jana Křtitele. Ježíšek má v českém prostředí tradičně podobu dítěte, které je laskavé a děti nestraší. Má své pomocníky - andílky. Traduje se, že přilétá na bílém koni nebo vysílá andílky pomocníčky s dárky. Andílci sestupují na zem na zlatých obláčcích. Rozličné zobrazení stále živého příběhu tohoto nejslavnějšího děťátka a také jeho ztvárnění v tradiční lidové kultuře Vám přináší vánoční výstava v teplickém muzeu.

Videoupoutávka I

Videoupoutávka II

Článek v Teplickém kurýru

SVATÁ RODINA A NAROZENÍ JEŽÍŠE KRISTA

Svatá rodina
Patří do ní Panna Marie, malý Ježíš a sv. Josef. Svatá rodina společně vystupuje v pasážích evangelií, popisujících Narození Ježíše, Klanění Tří králů, Útěk do Egypta a události po návratu z Egypta, kdy se Josef se ženou a dítětem usadil v Nazaretu.
Panna Marie byla provdána za Josefa, zprávy o jejím životě jsou zaznamenány v Lukášově a Matoušově evangeliu. V Lukášově evangeliu je popsáno Zvěstování Panně Marii andělem, že se jí narodí Boží syn - Mesiáš. Panna Marie jako Matka Boží je v křesťanství chápána jako nová Eva, světice počatá bez dědičného hříchu, královna nebes, mocná přímluvkyně za hříšníky.
Pěstoun Ježíška a manžel Panny Marie sv. Josef pocházel z rodu Davidova. Byl tesař, je patronem řemeslníků, kteří pracují se dřevem (např. tesař, truhlář). Zpočátku byl sv. Josef zobrazován jako stařec s dlouhým bílým plnovousem, bývá totiž ztotožňován se starozákonním Abrahámem. Od 16. století se začal sv. Josef zpodobňovat ve výtvarném umění jako ochránce Matky Boží a zázračného dítěte a podobu starce vystřídala postava silného zralého muže.

Ježíš
V hebrejštině Ješua znamená „Hospodin je spása“. Pro křesťany je Ježíš Mesiášem přislíbeným Izraeli, je jediným Synem a vtělením Božím. O jeho dětství je v evangeliích velmi málo informací. Uvádějí jen, že ve dvanácti letech ho rodiče zavedli do Jeruzaléma a Ježíš v chrámu „uprostřed zákoníků (židovských stařešinů) naslouchá a dává otázky“.

Počátky svátku Narození Páně
Původně se v raně křesťanské církvi nesvětil po první tři století žádný svátek kromě oslavy velikonočního tajemství. Město Řím slavilo Kristovo narození poprvé dle dochovaných pramenů
25. prosince roku 336. V Římě se oslavy Narození Páně konaly v nově postavené bazilice sv. Petra.
Z apoštolského města se svátek rozšířil do Afriky, na západ a na východ Evropy. Od 7. století se 25. prosinec jako den Narození Páně stal nedílnou součástí oslav západní církve a jedním z předělů liturgického roku.

Přesné datum Ježíšova narození
O dni, měsíci a roku, kdy se narodil Kristus, se vedly spory od počátku křesťanství. Rok Kristova narození stanovil před polovinou 6. století skytský duchovní Dionýsius Exiguu. Představený jednoho z římských klášterů vypracoval nový letopočet, jehož počátkem se stal rok Ježíšova narození. Dionýsius určil „nulu“ a rozdělil počítání času na dobu před
a po narození Krista.
Datum Ježíšova narození, uváděné dodnes v církevním kalendáři, bylo nejspíše vypočítáno mylně. Dříve se jako jeden
z možných dnů, kdy Spasitel přišel na svět v těle člověka, uváděl 6. leden. Řecký církevní otec, filozof a světec Klement Alexandrijský (žil v 1. stol. n. l.) byl přesvědčen, že se Ježíš narodil 23. dne Pachom, tedy 23. května. V jiných pramenech byl jako jediné správné datum zaznamenán 15. květen, v dalších 11. leden. Datum 25. prosince se jako den Narození Páně v pramenech objevuje teprve ve 4. století a západní liturgie ho jako závazné datum oslav svátku Narození Páně přijala až v 7. století.

Ztvárnění narození Ježíška ve výtvarném umění
Kristovo narození je zpravidla situováno do chléva, respektive do dřevěného přístřešku postaveného pro zvířata, který často (zvláště v pozdní gotice a rané renesanci) bývá vestavěný do trosek rozměrné antické stavby. Nejprve byl Ježíšek zpodobován pouze s volem a oslem, později přibyla Marie, poté Josef, mudrci a pastýři. V oblastech působení ortodoxní církve se Kristovo narození odehrává zpravidla v jeskyni. Kromě zvířat a Svaté rodiny bývají od 14. století obvyklou součástí scény narození Krista klanění pastýřů. Častí jsou zde také andělé, kteří buď v pozadí výjevu zvěstují narození Spasitele, nebo jsou jako pozorovatelé přítomni samotnému betlémskému výjevu. Na obraze Klanění Tří králů od Giotta di Bondone z let 1304-1306 se poprvé objevuje zobrazení betlémské hvězdy jako komety.
V českém i evropském gotickém umění byly vánoční události zpravidla zobrazovány jako součást christologických cyklů, např. Vyšebrodský cyklus od Mistra vyšebrodského oltáře. Od 2. poloviny 14. století se často pod vlivem sílícího dobového důrazu na Krista objevuje motiv Adorace Krista, kdy se Marie malému Ježíši klaní. Příkladem je Adorace z Hluboké od Mistra třeboňského oltáře.
V pozdní gotice a rané renesanci jsou často spojovány motivy klanění pastýřů a příjezdu Tří králů. Tyto výjevy se Třemi králi měly velký figurový doprovod s bohatě a podrobně zobrazenou krajinu. Vrcholně renesanční a především barokní zobrazení Narození Krista směřuje opět k intimitě, která byla typická pro raně gotická díla.

VÁNOČNÍ POSTAVY Z POHRANIČÍ

Christkind
Je tajuplná postava, která dětem nosí vánoční dárky v německy mluvících oblastech. U tkalcovských rodin v pohraničí se vyskytovala tradice Christkinda. Zde domácnosti obcházel výmluvný tkadlec oblečený do šatu z bílého plátna, někdy měl i křídla - říkalo se mu Kristydl. Hodné děti od Kristydla dostávaly drobné dárky - oříšky, jablíčka a jednoduché podomácku vyráběné hračky, např. panenky, koníčky a holubičky.
Tradice Christkinda vznikla v severní části Německa, odkud se rozšířila na jih Německa, do Rakouska a Švýcarska. Christkind přichází rozdávat dárky dětem tajně, s nákladem mu pomáhá bílý kůň nebo oslík, dárky dává do střevíců nebo do punčochy.

Weihnachtsmann - „vánoční muž“
V protestantských krajích Německa se rozšířila v 19. století postava vánočního dárce - Weihnachtsmanna, který přináší dětem dárky v krajích severního, středního a východního Německa.
Zrod a rozšíření podoby vánočního muže se připisuje malíři Moritzci von Schwindovi, který v roce 1847 namaloval starého vousatého chlapíka v plášti s kapucí, nesoucího stromek se svíčkami, pod jménem Herr Winter. Weihnachts-mann má rezavé vlasy a vousy, nosí plášť s kapucou a cestuje na osedlaném divokém větru.

Ruprecht
Rozdával vánoční dárky dětem v Krušnohoří. Byl to černý čeledín, kterým strašívaly matky své děti, když hodně zlobily. Do domu se dostával klíčovou dírkou nebo škvírou v okně. Ruchrecht byl mohutné postavy, kůži měl jako uhel a z oděvu mu koukala sláma. V ruce třímal řetěz a přes rameno nesl velký vak.
Pokud byly děti hodné, vyndal Rupecht z pytle dárky, když ale zlobily, strčil je do vaku a odnesl pryč, aby je snědl. Tento nevlídný vánoční tvor je velmi podobný čertu, který v Čechách doprovází Mikuláše. Ruprecht chodil a roznášel dárky sám nebo obcházel dům od domu společně se skupinou tzv. Kristových chlapců. Jednalo se o sedm čtrnáctiletých hochů, kteří byli převlečení za světce, anděla a čerta. Když vešel Ruprecht do domu, řinčel řetězem a zpíval strašidelnou píseň o zlých dětech.
Tradice Ježíška, který na Vánoce přináší dětem dárky se rozšířila v 19. století. V českých zemích vznikala již od středověku výtvarná díla inspirovaná biblickým příběhem narození Ježíše a příběhy z jeho dětství. Vystavování betlémů v kostelech je u nás spjato s polovinou 16. století a s působením jezuitů. Předvádění betlémské události mělo velký význam, hlavní úkolem bylo zvýšit zájem lidu o kázání věrouky a působit na duchovno člověka. Na území království českého byl betlém poprvé vystaven v roce 1560 v kostele sv. Klimenta ve Starém Městě pražském. Zvyk stavět betlémy se poté šířil do venkovských kostelíků, zámeckých kaplí, šlechtických a měšťanských rodin. V době baroka nastal rozkvět chrámových jesliček, figury byly často v životní velikosti, malované na plochých dřevěných deskách nebo vyřezávané a oblékané.

Bc. Markéta Kašparová, kurátorka výstavy