Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

středa 11. 6. v 17 hodin / Společenská místnost nad Jazz Clubem /bývalé zámecké divadlo/ vstup po schodech z parku

ZTRACENÁ MINULOST

Přednáška k 80. výročí otevření teplické galerie moderního umění (29. 6. 1934). Činnost galerie byla zaměřena na prezentaci německy hovořících autorů v tehdejším Československu, byla zřízena jako výstavní prostor Sekce výtvarného umění při teplickém muzeu, jejíž vůdčí osobností byla Emma Neosel (1885-1942), pedagožka a výtvarná kritička židovského původu.

TEPLICKÁ GALERIE MODERNÍHO UMĚNÍ 1934 - 1945
29. června 1934 bylo v Teplicích naplněno dlouhodobé úsilí o veřejnou prezentaci soudobého výtvarného umění. Ve druhém poschodí teplické spořitelny byla zpřístupněna Kunsthalle - umělecká galerie jako výstup působení Sekce pro výtvarné umění městského muzea, která se snažila naplňovat vizi moderní sbírky zaměřenou na německy hovořící umělce.
Ve 20. a 30. letech 20. století se Teplice staly jedním z center umění českých Němců. 28. března 1920 zde byly podepsány zakládající listiny spolku Metznerbund, který sdružoval valnou část německých autorů tehdejšího Československa. Ve 20. letech vznikaly další menší umělecké spolky v Praze, Liberci, Ostravě i Brně. V roce 1932 se k těmto kulturním centrům přidaly opět i Teplice. Z podnětu pedagogů Emmy Meisel (1885-1942), Ferdinanda G. Krombholze (*1880) a ředitele muzea Wilhelma Pleyera (1886-1944) byla 29. října 1932 ustanovena Sektion für bildende Kunst der Museumsgesellschaft - Sekce pro výtvarné umění Muzejní společnosti. K základním úkolům patřil výstavní, vzdělávací a sociální program s těmito cíly: založení Kunsthalle - moderní galerie, vytvoření výtvarného centra, pořádání pravidelných výstav skupinám a jednotlivým autorům, výměna kolektivních i autorských výstav a prezentace teplických autorů, kterým byla věnována jedna z výstavních prostor budoucí teplické galerie. Každoročně měly být realizovány tři velké výstavy, prodejní vánoční výstava regionálních umělců a nákupy výtvarných děl do muzejní sbírky.
Za necelých šest let existence Sekce sdružila na 300 členů, uspořádala 18 výstav, do muzejních sbírek získala 30 olejomaleb, 33 plastik, 5 akvarelů a 270 grafických listů, které byly postupně prezentovány v galerii. Její návštěvníci byli seznamováni s díly významných autorů a působením německých sdružení výtvarných umělců. Do grafického kabinetu se dařilo získávat také díla zahraničních autorů. Výstavní koncepci vytvářela a nákup děl doporučovala Emma Meisel za spolupráce malíře, kreslíře a teplického pedagoga Rudolfa Jakubka (1902-1968). Nákupy děl schvalovala a finančními prostředky zajišťovala městská rada, dotace byly získávány také z ministerstva školství a kultury.
V roce 1938 se tato kapitola teplické umělecké historie uzavřela. Starosta Franz Czermack vystoupil razantně proti plánu uspořádat výstavu spolku českých umělců Mánes, která se měla konat na podzim roku 1937. Neshody panovaly také mezi vedením Sekce a vedením Muzejní společnosti. Vyhrocená situace skončila v červnu 1938 zastavením činnosti Sekce pro výtvarné umění. Jedním z důvodů byl i židovský původ vůdčí osobnosti tehdejší teplické kultury, profesorky Emmy Meisel, která se v roce 1942 stala obětí holocaustu.

Kurt Halleger, Rybářova žena, kvaš, 1937

K. Halleger zahájil studia malířství na Akademii ve Vratislavi, v letech 1920-1922 pokračoval ve Vídni a studia ukončil roku 1923 v Praze. Studijní cesty podnikl do Řecka, Itálie, Francie, Maroka, Španělska a Portugalska. V období let 1926-1945 pracoval v Praze ve vlastním ateliéru. V roce 1932 se stal členem pražských umělců německé národnosti Prager Secession Pražské secese, se kterou vystavoval vedle malířů Georga Karse (1880-1945), Willi Nowaka (1886-1977), Maxe Kopfa (1892-1958) nebo sochařky Mary Duras (1898-1982) a mnoha jiných. Spolupracoval také s německým pražským divadlem jako scénický výtvarník. Z Československa odešel dobrovolně v roce 1945 do Německu a zde se věnoval především scénografii, pracoval pro divadla v Mnichově a Norimberku, ale také ve Švýcarsku, Rakousku a Nizozemí. Za scénografické návrhy získal v Paříži roku 1962 Cenu národů.
Teplický obraz „Rybářovy ženy“ pochází z cyklu děl, která byla ovlivněna řeckým pobytem, jenž se dlouhodobě prolínal Hallegerovou tvorbou. V obraze se spojuje vliv metafyzické a expresivní malby, které autora ovlivňovaly ve 30. letech. Obraz vystavil Halleger v Teplicích v roce 1937 na společné výstavě s vídeňským malířem a grafikem Oskarem Laske (1874-1951), pražským malířem Maximem Kopfem (1892–1958), sochařem Karlem Voglem (*1897) a teplickým malířem Fritzem Krämerem (*1905).
                                                                                                                                                           
Franz Gruss, Žena s dítětem, olej, plátno, kolem roku 1934

Franz Gruss (Kraslice 1891 - Mistelbach 1979) absolvoval vídeňskou Akademii výtvarných umění, který v Teplicích patřil k nejuznávanějším umělcům své doby. Obraz byl součástí teplické galerie moderního umění.

Na jaře roku 1934 se v Teplicích konala vysoce hodnocená výstava Grussova díla. Výtvarná sekce zakoupila do muzejních sbírek několik jeho olejomaleb, kreseb a grafických listů. Rozměrný obraz se sociálním námětem „Rodina“ se stal stěžejním obrazem nově otevřené galerie. Zobrazení soudobé sociální tragédie mladé rodiny postižené krizí dominovalo hlavnímu sálu spolu s monumentální „staromistrovskou“ historickou malbou Julia Payera (1841–1915) s polárním námětem. Kromě děl těchto autorů a obrazů předčasně zesnulého Maxe Horba (1882–1907) se návštěvník mohl setkat s díly profesora pražské akademie Augusta Brömse, profesora výmarské umělecké školy Waltra Klemma (1883-1957), slezského Paula Gebauera (1888-1951), nebo s vizionářským obrazem pražské malířky Inge Thiele-Peschka(1903-1993). Tepličtí malíři a sochaři byli zastoupeni dnes zapomenutými jmény, např. Adolf Hähring, Gustav Strahl, Ferdinand Krombholz, Otto Sterz, Fritz Krämer. Malby doplňovaly plastiky Rudolfa Schmida, Hanse Zettlitzera(1901-1957), Freda Seidla, Johannese Watzala (1887-1945) a Hanse Lifky (*1905). Grafický kabinet se rozrůstal nepoměrně rychleji. Kromě děl „domácích“ autorů např. Heriberta Fischera-Geising, Hanse G. Trappa (1900-1977) nebo Josefa Glöcknera byly prezentovány listy mistrů grafické imaginace Ferdinanda Staegera (1880-1976), Richarda Teschnera (1879–1948) nebo Alfreda Kubina (1877–1959).
Po roce 1945 se část vystavených děl dostala do muzejních sbírek, kde v nuceném zapomnění setrvala několik následujících desetiletí.

Přednášející: PhDr. Bohuslava Chleborádová, kurátorka uměleckých sbírek RMT

Vstup zdarma