Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

DeutschDeutsch EnglishEnglish ČeskyČesky

Expozice
otevřeny denně kromě pondělí
10-12 a 13-17 hodin
Prohlídky pouze s průvodcem každou celou hodinu.

Vstupné

  • plné 50,- Kč/ snížené 30,- Kč
  • děti do 6 let zdarma

Výstavy 
otevřeny denně kromě pondělí
úterý až pátek 12-17 hodin
sobota a neděle 10-12 a 13-17

Vstupné 

  • plné 30,- Kč / snížené 20,- Kč
  • děti do 6 let zdarma

Muzeum Teplice Výstavy a akce Aktuality → „PŘÍBĚH MOROVÉHO SLOUPU V TEPLICÍCH“

Aktuality

PŘÍBĚH MOROVÉHO SLOUPU V TEPLICÍCH
Přečtěte si dnes aktuální vyprávění, které v loňském roce teplické muzeum představilo v komiksu autorek J. Hnízdilové, A. Rainischové a V. Fremlové, jehož vydání finančně podpořilo statutární město Teplice.

O morovém sloupu v Teplicích - libreto komiksu

František Karel Clary-Aldringen
Roku 1675 přišel v Teplicích na svět František Karel Clary-Aldringen. Jeho starší bratr Jan Jiří zdědil teplické panství, ale osud mu nepřál panovat na něm dlouho. Tak se pánem v Teplicích stal ve 27 letech právě František Karel.
A hospodařil dobře:
„Koupím Krupku! (1710)“
„Postavím oboru se zámečkem pro mou milovanou Tupperle!“ (Tuppelburg, Zámeček Dvojhradí ve Mstišově);
„Budeme vařit více piva!“ (Pivovar v Trnovanech)
„Postavím Zahradní dům, ať je zábava!“
„Vybuduji pro panstvo voliéru a Ptačí schody!“
„Postavím více lázní!“
Chtěl prostě vypadat dobře a velkoryse v očích smetánky, která se do známého lázeňského města sjížděla ze všech koutů Evropy.
FK: „Bez paruky vypadám příšerně.“
František Karel rozšiřoval své statky a hromadil majetek. Byl tak bohatý, že se na něj obraceli habsburští císařové s žádostí o finanční výpomoc. František Karel rád peníze půjčil a největší radost měl, když ho za to panovníci odměnili společenskými poctami a řády.
Císař Leopold I (1704): „Jmenuji Vás mým tajným radou! Jste také čekatelem na funkci nejvyššího lovčího v Čechách.“
FK: „Nemůžu se dočkat!“
Karel VI ( o pár let později): „Jmenuji Vás mým tajným radou! Jste také čekatelem na funkci nejvyššího lovčího v Čechách.“
FK: „Bravo, snad se jednou dočkám!“
Mezitím se doslova před branami města Teplice objevil mor, děsivá nemoc, kterou lidé nazývali též černá smrt. Zůstávala po ní města plná mrtvol. Mor přenášely blechy, které parazitovaly na krysách, takže dokud neproběhly deratizace, lidé na mor umírali - a původce neznali. Ve vyhlášeném lázeňském městě ale krysy netrpěli a pilně je hubili.
Teplické děti: Hurá na krysy! Válka potkanům!
FK: Musím poděkovat Bohu a svatým, že mě, mojí rodinu i mé milované město ochránili před morem. (To by mě pak císař nejmenoval tím nejvyšším lovčím). Postavím v Teplicích morový sloup! Bude to nejkrásnější sloup, co kdy stál, a udělá ho nejlepší sochař široko daleko! Povolám samotného Matyáše Bernarda Brauna!

Matyáš Bernard Braun
Sochař Matyáš Bernard Braun se narodil roku 1684 ve vesnici Sautens v Tyrolsku do rodiny sedláka a kováře. Byl to vlastně alpský horal. Jeho umění bylo ovlivněno krásným horským prostředím, v němž vyrůstal: vysokými úbočími Alp, hlubokými zářezy horských potoků, ale i roztroušenými pískovcovými balvany, které mu svými fantastickými tvary připomínaly živoucí postavy.
Malý MBB: Jé, tenhle kámen vypadá jako hlava obra! Krása! Budu sochařem! A nebudu sochat jenom do dřeva, jako to dělají všichni. Budu sochat taky z kamene!
Po školení v Itálii i Drážďanech přijel Braun kolem roku 1708 do Prahy, založil zde vlastní dílnu a vytvořil sousoší Sen svaté Luitgardy na Karlově mostě. Legenda praví, že se Luitgardě, slepé francouzské řeholnici, zjevil ve snu Ukřižovaný, a nechal si políbit otevřenou ránu na boku. A právě tuto událost zhmotnil Braun tak živě, jako by se odehrávala přímo před očima chodců na Karlově mostě.
Náhodní chodci:
„Vidíte to taky? Ona mu líbá krvácející ránu. Fuj, to já bych nemohl!“
„Hezké to není, ale zase ji za to svatořečili. Už to není jen tak nějaké Luitgarda, ale svatá Luitgarda!“
Braun se svým nevšedním uměním proslavil, jeho dílna se rozrostla a zakázky se jen hrnuly:
Hrabě Jan Václav Gallas: „Vyzdobíš můj palác v Praze. Chci, aby vchod do paláce střežili dva Herkulové.“ (Clam-Gallasův palác)
Hrabě František Antonín Špork: „Vyzdobíš mé nově vznikající velkolepé sídlo v Kuksu! Chci tam mít lázně, špitál, kostel a před špitálem nejméně 24 soch – 12 Ctností a 12 Neřestí!
A pak přišel hrabě František Karel Clary- Aldringen a objednal u Brauna nejkrásnější a největší morový sloup v Čechách jako poděkování za to, že Teplice přečkaly mor bez úhony a ztrát na životech.
Dne 12. dubna 1717 se v Teplicích sešli sochař Matyáš Bernard Braun s Františkem Karlem Clary-Aldringenem u podpisu smlouvy.
FK (diktuje písaři): Neboť jsem se já, hraběcí Excelence pevně rozhodl, že nechám zhotovit a zřídit ku zvláštnímu uctění Nejsvětější Trojice, jeden 22 metrů vysoký kamenný sloup, za účelem provedení a vypracování tohoto díla je předávám a svěřuji panu Matyáši Braunovi, měšťanu a sochaři.
MBB: Ano, ano.
FK: A tak zmiňovaný pan Braun slibuje a zavazuje se na základě modelu vytvořit toto dílo čistě a umělecky…
MBB: Ano, slibuji. Provedu čistě a umělecky. Jinak to ani neumím.
FK: O sloupu mám jasnou představu. Chci toto:
1. Na třech stranách trojdílné, na druhých třech stranách ale jen zdvojené podstavce a na podlahu položit tabule.
2. Pod tím musí být podstavec a mají jej lemovat konzole sloupů kolem dokola.
3. Podstavec se spodní a vrchní římsou, na třech stranách místo výklenků výplň a malý postament, na každý piedestal má přijít postavit jednu sochu.
4. Na konzolích mají stát tři hlavní figury, na každé straně jedna.
5. Vrchní piedestal se spodní a vrchní římskou, na jehož třech stranách s basreliéfy a s ploše vystupujícími figurami na předních obloucích piedestalu, z obou stran hraběcí znak s jedním andělem, jenž znak drží. Na druhých dvou stranách, ale na každé jeden anděl se štítem, na štít má přijít slabě zlacené písmo.
6. Nad tímto piedestalem v oblacích tři velké anděly, potom vyzdobit okolo jehlanu až nahoru oblaky a osadit 15 celými anděly a 20 andělskými hlavičkami.
7. Nahoře na jehlanu Nejsvětější Trojice se slabě a v ohni pozlacenou svatozáří.
8. Dole okolo sloupu přichází až ke stupňům zvláštní zídka na držení vody vyzdobená ovály a ozdobami.
9. Uvnitř za zábradlím tři trvanlivé prameny vody (studny).
10. Na římse zábradlí má stát šest dítek a šest nádob, postavených mezi těmito dětmi.
Braun i hrabě smlouvu podepsali a podpis stvrdili pečetí.
Doma v Praze si Matyáš Braun lámal hlavu nad tím, co si hrabě všechno navymýšlel.
MBB: „Přes 20 metrů vysoký! 3 hlavní figury v prvním patře, další 3 v druhém, nahoře Nejsvětější Trojici. Tolik andělů a oblaků! Kašny! To je horší než u Šporka“!
V noci nemohl usnout, převaloval se a dumal nad hlavními postavami. Kdo to bude? Za zavřenými víčky se mu začaly rýsovat první vidiny:
„Jasně, tři hlavní postavy dole budou patroni proti moru svatý Šebestián, svatý Roch a Karel Boromejský“.
„Římského důstojníka Šebestiána, tajného křesťana, přivázali ke kůlu a stříleli do něj šípy. Šebestián byl ale ze zranění vyléčen. Lidé věřili, že nemoc způsobují Apolónovy šípy. Asi proto ho později uctívali jako ochránce před nemocí – morem. Šebestián bude hlavní postavou, jakoby byl připoután k celému sloupu“.
„Svatý Roch, mladík z Montpellier, rozdal své jmění chudým a vydal se do Říma. Na cestě ošetřoval nemocné morem a když sám onemocněl, uchýlil se do lesa, kde o něj pečoval anděl a pes mu nosil jídlo. Mohl by ukazovat nohu s morovou ranou. U nohy bude mít psa s chlebem v tlamě, ale nebude jasné, jestli je to chleba nebo morová hlíza.“
„Karel Boromejský byl milánský biskup a kardinál. Zakládal nemocnice, útulky a ošetřoval nemocné morem.“
„A co ty tři další? Teplice jsou přeci lázně, mají tedy ve znaku Jana Křtitele, ochránce léčivých pramenů. Navíc hrabě chce, aby sloup byl zároveň kašnou. A voda léčí! Jana Křtitele jsem už párkrát dělal, tak to půjde snadno.“
„Hrabě je František, jeden z jeho synů také. Tak tam dám nějakého Františka. Františka z Assisi ne, raději někoho více šlechtického. Třeba Františka Borgiáše, byl to státník a šlechtic, pravnuk papeže. Navíc se staral o nemocnou ženu a teprve pak vstoupil do řádu.“
„No a jako posledního světce bych mohl použít apoštola Pavla. Byl přeci popraven v Římě na místě zvaném Tři fontány a z morového sloupu budou do tří kašen vytékat tři prameny vody.“
„Nahoře na sloupu bude jako na trůnu sedět Nejsvětější Trojice – otec, syn a duch svatý. Tady asi není co řešit. Udělám je jako vladaře nad celým světem. Duch bude holubice, otec bude mít žezlo a syn kříž a budou sedět na zeměkouli. Ale aby to nebylo tak vážné, dám za ně dva andílky. Mohli by se prát. Stejně jako lidé. Když se Bůh nedívá, dělají hlouposti.
A na andílcích, co si přeje kníže, se vyřádím. Dají tomu lidský rozměr. Budou dovádět, skotačit, pošklebovat se, vystrkovat prdelky, pár jich bude dokonce padat ze sloupu.
Vše bude ale směřovat vzhůru, ke Trojici, k nebesům. Číslo tři se odrazí i v půdorysu stavby, jak chtěl hrabě. Mám to.“
Jak si to Braun ve spánku naplánoval, tak taky udělal. Pomohli mu s tím nejen jeho tovaryši, ale i zkušený kameník Matyáš Bäumel z Teplic. Roku 1719 byl sloup vztyčen a osazen jednotlivými díly, které nebyly vytesány přímo do hlavního obelisku. Jak to tehdy přesně provedli a kolik lidí přitom muselo pomáhat, to nevíme. Víme ale, že morový sloup byl o notný kus větší, než původní domy okolo. Muselo to být tehdy jako zjevení. Jakoby na Zámeckém náměstí v Teplicích přistála raketa. Nebeská raketa. Vlnící se zjevení se zurčící vodou a odlesky zlata na svatozářích. Nebeská krása a nadpozemská radost!
I Matyáš Bernard Braun měl radost. Hrabě byl spokojen a za zhotovení morového sloupu zaplatil smluvenou částku 2300 zlatých. V roce, kdy byl vztyčen morový sloup v Teplicích, se Braun oženil s Marií Alžbětou Miseliusovou v Jaroměři. Měl před sebou dalších téměř 20 let intenzivní sochařské práce…
A František Karel Clary- Aldringen? I ten mě radost. Z Teplic, z kvetoucích lázní i z krásného sloupu. A radoval se také roku 1722, kdy ho císař přeci jen jmenoval Nejvyšším lovčím v Čechách.
F.K.: Konečně jsem se dočkal!
Osud dopřál Františku Karlovi dožít se vysokého věku. V 73 letech se podruhé oženil s velmi krásnou sedmnáctiletou šlechtičnou Charlottou Henriettou von den Osten, ze které ale po třech letech udělal "petit veuve" (vdovičku), jak jí začali říkat po jeho smrti.
A morový sloup? Ten stojí na Zámeckém náměstí v Teplicích dodnes. Přijďte se na něj podívat!
Vendula Fremlová

Hnízdilová, Johana, Rainischová, Anastázie a Fremlová, Vendula PŘÍBĚH MOROVÉHO SLOUPU V TEPLICÍCH. Teplice: Regionální muzeum v Teplicích, 2019. 32 s. ISBN 978-80-85321-86-9. Neprodejné.

Regionální muzeum v Teplicích
Příspěvková organizace Ústeckého kraje specializující se na archeologii, historii a přírodu severozápadních Čech. Značnou pozornost věnuje dokumentaci sklářství, keramiky, cínařství a lázeňství a správě vzácných knižních sbírek.

Mapa stránek | Kontakty | Upozorňujeme návštěvníky, že prostory teplického muzea jsou monitorovány kamerovým systémem a veškeré akce digitálně dokumentovány.

TM design Grafika Clickmedia Webdesign Vytvoření webových stránek