Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

Práce žáků VOŠ a SPŠ sklářské v Novém Boru  

Sklářská škola v Novém Boru darovala v roce 2003 deset prací svých žáků do sbírek Regionálního muzea v Teplicích. Do konce měsíce listopadu bude část těchto prací vystavena ve vitríně, umístěné ve vstupní hale teplického zámku.

Střední průmyslová škola sklářská 1. října 2005 oslavila 135. výročí svého vzniku. Zpočátku se na ní vyučovalo kreslení, modelování a obchodním naukám. Později byla výuka rozšířena o chemii, fyziku a technologii. Žáci se učili také sklo povrchově zušlechťovat rytím leptáním a malováním.

Od roku 1907 byl ve funkci ředitele akademický malíř Heinrich Strehblow, který rozšířil výuku o broušení skla, založil školní výzkumný a experimentální ústav a prosadil vybudování školní sklářské hutě.  

Během 1. světové války byl provoz školy omezen a práce ve školní huti zastaveny.

Ve 30. letech ovlivňovali tvorbu žáků výtvarníci jako Alexander Pfohl, který studoval na vídeňské umělecko-průmyslové škole a Jaroslav Holeček přišel z pražské umělecko- průmyslové školy. Oba byli absolventy borské sklářské školy.

Po okupaci československého pohraničí čeští učitelé a žáci odešli. Počet studentů se citelně snížil. Za války byla výuka nejprve zkrácena, později zastavena úplně. Budova školy sloužila jako lazaret.

Další výraznou osobností ve funkci ředitele byl od roku 1945 do konce roku 1969 RNDr. Jaromír Špaček, který na této škole učil již před válkou. Učitelský sbor obsadil kvalifikovanými spolupracovníky, mezi nimiž byli i předváleční žáci novoborské školy, například prof. Stanislav Libenský, Miloslav Babický, Otakar Novák a Vlastimil Pospíchal. Z ateliéru prof. J. Holečka přišel do Nového Boru také prof. Karel Hrodek, který vedl rytecké oddělení a prof. Josef Hospodka měl na starosti oddělení brusičské. Zásluhou J. Špačka bylo otevření chemicko-hutního oddělení ve školním roce 1946/47. Usiloval o vrácení bývalé školní hutě, ale bezvýsledně. V rámci rozsáhlé školní reorganizace v roce 1953 zanikla Vyšší průmyslová škola uměleckého směru. Až v roce 1964 byl z iniciativy ředitele školy otevřen studijní obor výtvarného zpracování skla se zaměřením na hutní tvarování skla. Prvním učitelem výtvarných předmětů se stal prof. Oldřich Lipský.

K dalším změnám došlo až v roce 1988, kdy byl ředitelem Střední průmyslové školy sklářské Ing. Čeněk Mikeš, na základě rozhodnutí ministerstva školství byla zřízena samostatná výtvarná oddělení zaměřená na malování a broušení skla.

Od 1. července 1990 je ředitelem Mgr. Pavel Zatloukal, který se zasloužil o vybudování školní sklářské hutě, nacházející se přímo za školou, kde je dílna pro výrobu vitráží, elektrická pec na tavenou skleněnou plastiku a lehané sklo. V roce 1995 byla otevřena nově zrekonstruovaná školní galerie s prodejnou skla na Palackého náměstí, kde se nacházejí také ateliéry, rytecké, brusičské a malířské dílny. Žáci školy mají v současné době možnost rozvíjet své schopnosti ve výtvarném zpracování skla zaměřené na hutním tvarování, broušení, rytí, malování a leptání. Obor technologie skla, studium zaměřené na technologii výroby a zušlechťování skla, nebyl pro malý počet uchazečů v tomto školním roce otevřen.

V roce 1996 byla při SPŠ sklářské zřízena tříletá Vyšší odborná škola, určená pro absolventy středních uměleckých škol s výtvarnými obory a technikami, které v rámci čtyřletého studia nepoznali. Připravuje je na práci úspěšných řemeslníků a sklářských výtvarníků. Mezi pedagogy jsou i výtvarníci, kteří navštěvovali sklářský ateliér profesora Libenského na Vysoké uměleckoprůmyslové škole v Praze.                                                            

Hana Vilímová, kurátorka sbírky skla