Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

Exponát měsíce dubna – kované dveřní zámky z 16. - 18. století

Jako exponát měsíce dubna představuje Regionální muzem v Teplicích ze svých historických sbírek ukázku zámečnické řemeslné práce, konkrétně kované dveřní zámky a klíče z 16. - 18. století.     

Dveřní zámky náležejí k jedněm z mnoha kovářských prací. Jejich výroba se váže k počátkům kamenné architektury. Kromě potřeby dveřních zámků v církevních stavbách se již v průběhu 13. století, ale ve větší míře až od poloviny 14. století vyskytoval požadavek na reprezentující zámečnické práce též v architektuře profánní. Do českých zemí proniká vliv cizích řemeslníků, převážně Němců a Italů. Řemesla začala být svazována cechovními řády a začala se v téže době specializovat. Tak také z původního kovářského řemesla vznikaly další specializované živnosti. Zámečnictví bylo jednou z nich, zámečníci byli umělečtí kováři, zhotovující zámky, mříže, ozdobné kování, petlice, klepadla, klíče.     

Do podoby zámečnického výtvoru se odráželo tvarosloví probíhajícího uměleckého slohu. Gotické zámky jsou dekorovány fiálami, růžicemi, kraby; renesanční např. rozvilinami, rozetami, listovím, květy; barokní volutami, akantovým listem, rozvilinami; rokokové rokajem. V době renesance byly drobnější kovářské práce na ústupu, zámky byly zapouštěny do dřeva a jejich štíty nebyly již tak bohatě zdobeny. Důraz byl spíše kladen na důmyslný mechanismus. Kovářští mistři pozvolna vystupovali z anonymity. Barokní záliba v přepychu a okázalé dekoraci se projevila též v zámečnických pracech a stejně jako v architektuře zde můžeme rozlišit dva barokní proudy – klasicistní s antikizující tendencí a radikální, vyznačující se bohatostí tvarů, prolamováním forem, dramatickými křivkami. Do Čech zasahoval vliv především francouzských uměleckých kovářů a dekoratérů. V období rokoka se stává dominantní dekor na úkor konstrukce, kovářské práce této epochy ztrácejí konstrukční prvek. Rokokové kovářství se soustředilo na jemné zpracování detailu. Dekor je asymetrický, subtilnější a dynamičtější. Naopak s klasicismem nastupuje pravidlo přísné symetrie a obrat k antické kultuře. V dekorech zámečnických prací převažují geometrické tvary – přímka, kružnice a meandr; charakteristické je pravidelné opakování motivů.         

Průmyslová revoluce přinesla během 19. století obrat ve slévarenských technikách a levnější litina začala vytěsňovat umělecké kovářství. Přineslo to úpadek řemeslné práce. Tvorba se i v uměleckém kovářství začala inspirovat předešlými slohy, především renesancí. Technické zpracování materiálu se však samozřejmě lišilo od původních vzorů a používání dekorativních prvků bylo více méně nahodilé, a tak na jediném výrobku bylo možné nalézt směsici slohových napodobenin z různých dob. Práce se usnadňovala, místo svaru se užívalo letování, ozdobné listy nebyly vykovávány, ale jednoduše vystřiženy z tenkého plechu.     

Umělecké řemeslo opět nalezlo své uplatnění koncem 19. století v secesi, inspiraci hledalo v přírodě. Secesi charakterizují linie vlnících se křivek, asymetrie, stylizace rostlinných a zvířecích motivů. Důraz byl kladen především na ruční práci a technickou dokonalost výrobku.                                                                                                                   

Mgr. Pavlína Boušková, kurátorka historických sbírek