Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

Zimní radovánky – sáňkování a bruslení  

Sáňkování a bruslení patří nepochybně k jedněm z mnoha zimních radovánek. Není to zábava novodobá, lidé se takto aktivně veselili již v minulých stoletích. Původně však sáně a brusle nesloužily jako nástroj zábavy a povyražení, prvotním účelem bylo jejich využití pro transport. Sáně se hojněji objevovaly v našich zemích od 16. století. V horských oblastech nahrazovaly vozy. Používaly se pro přepravu nákladu, především dřeva a sena z vyšších lokalit do údolí. Podle tvaru byly nazývány rohačky. K jejich řízení byli vybíráni jen nejzkušenější dřevaři – sáně bývaly naloženy i několika tunami dřeva a řítily se až stokilometrovou rychlostí. Pokud se sáně nemohly pohybovat samotíží, byly taženy dobytkem. Kromě převozu nákladu sloužily sáně s koňským zápřahem i jako vláčivý dopravní prostředek pro osobní přepravu, od počátku 19. století též jako horská atrakce pro bohatší klientelu. V 19. století se v zimních střediscích připravovaly vhodné podmínky pro sáňkování, které již bylo prezentováno jako zimní sport. Byly zakládány sáňkařské dráhy, v našem regionu byla hojně navštěvovaná sáňkařská a bobová dráha v Dubí, na saních se sjíždělo též z Komáří Vížky do Krupky. Bruslení po ledové ploše sloužilo k rychlému přesunu, původně např. při lovech a dlouhých cestách. První brusle byly vyráběny ze zvířecích kostí, Keltové již používali brusle železné, zasazené do dřevěné destičky. Ze 13. století nalezneme doklad bruslení jako lidové zábavy v dílech holandských malířů – bruslaři se zde při klouzání po ledě odráželi jednou nebo dvěma tyčemi. V našich zemích pronikly železné brusle nejprve do šlechtického prostředí. Postupně se začal rozvíjet bruslařský styl. V druhé polovině 19. století se do bruslení dostávají též prvky taneční a začíná se vyhraňovat samostatný styl – krasobruslení. Bruslení se stávalo velmi oblíbenou zábavou. Pražané využívali zamrzlou Vltavu, v Teplicích bylo kluziště na rybníku v Zámecké zahradě. 

Mgr. Pavlína Boušková