Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

Žánrové pohlednice ze sbírek RMT – pohlednice velikonoční      

Rok 1870 lze považovat za rok vzniku pohlednice. Adresní strana měla označení Correspondenz-Karte, používalo se i dalších jazyků, někdy až 15. Tato strana se směla používat jen k psaní adresy – odtud označení pohlednice s „dlouhou adresou“. Úředně byl stanoven rozměr na 14 x 9 cm. Od r. 1906 přijaly všechny země světové poštovní unie úpravu, kde je zadní strana rozdělena na 2 části – pro adresu a text, čímž se uvolnil prostor pro uspořádání obrazové strany.

Pohlednice je běžně a poněkud nepřesně používaný výraz pro všechny druhy obrázkových dopisnic, tedy pro poštovní lístky s obrázkem a plochou určenou pro písemné sdělení, adresu a známku. Zprvu byly na nich tištěny hlavně reklamní náměty, ale v 90. letech 19. století, kdy nastala jejich masová produkce, na nich začaly převládat pohledy na města, důležité budovy, lázně, krajiny, přírodní scenérie a další místopisné zajímavosti. Tehdy se začaly nazývat pohledové lístky, pohledové dopisnice nebo zkráceně pohlednice. Postupně se rozšířila i tématika historická, národopisná, vlastenecká, náboženská, politická a technická. Nechybělo ani zachycení přírodních pohrom, důlních katastrof a požárů. Další základní okruh vytvořily pohlednice blahopřejné, ať už posílané k osobním či rodinným událostem nebo ke svátkům kalendářního cyklu, pohlednice s různými žánrovými výjevy a motivy.     

Velikonoční pohlednice jsou o několik desetiletí mladší než pohlednice vánoční, kterými si lidé přejí již více než 110 let (dříve si posílali blahopřejné kartičky v obálkách). Navázaly na mnohem starší zvyk vzájemného přání a děkování za dary Zeleného čtvrtka, který zůstal postupem času zapomenut, ale posílání velikonočních blahopřejných lístků přetrvalo. Na pohlednicích převládají líbivé obrázky jarní krajiny, velikonoční symboly nebo jednotlivé události novozákonního příběhu. Katolické země upřednostňovaly zobrazení Ježíše jako Dobrého pastýře, Poslední večeři, modlitbu v Getsemanské zahradě a vzkříšení Krista. Protestanti více využívali christologickou symboliku. Postupem času se náměty stále více inspirovaly zvyky a obyčeji dané země. Na ruských pohlednicích doslova zářily dozlatova vypečené kuliče (obdoba našich mazanců) a leskla se červená velikonoční vajíčka. V německých zemích patřil mezi nejčastější náměty velikonočních pohlednic zajíc, který táhl vozík plný nazdobených vajíček, doprovázený rozjařenými dětmi. Ve Francii a Itálii se na obrázcích často objevovaly zvony. Pohlednice se ručně malovaly, tiskly a kolorovaly, ty dražší se zlatily, zdobily korálky, peřím, látkou, hedvábnými či sametovými stužkami, barevnými skleněnými střípky a perličkami, vykrajováním a vymačkáváním. Objev fotografické reprodukční techniky výrobu velikonočních pohlednic sice zjednodušil, ale také ochudil o kouzlo a vynalézavost rukodělné práce.     

V Českých zemích se před 1. světovou válkou nejvíce objevovaly pohlednice s německými či maďarskými nápisy, po roce 1918 začaly převládat české nápisy. Na českých velikonočních pohlednicích se objevovaly motivy pomlázek, vajíček, děvčat a chlapců v lidových krojích, jarní přírody, ale též mondénních krasavic obdarovávajících svého kavalíra velikonočním polibkem.      Vystavené reprodukce originálních pohlednic jsou ukázkou velikonočních blahopřejných lístků do roku 1918, průřezem vývoje velikonočních pohlednic od roku 1920 až po současnost a také představují výběr pohlednic malovaných různými výtvarníky.    

Čerpáno z knih: Srdečné pozdravy z Teplic a okolí – album starých pohlednic (text J. Budinská) V. Vavřinová: Malá encyklopedie velikonoc.   

Nina Holánová, správkyně sbírky pohlednic