Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

Sběratel italského umění Carlos Clary – Aldringen  

Ve slavnostně vyzdobeném Dubí byl 21. 10. 1906 vysvěcen katolický kostel Neposkvrněného početí P. Marie. Hlavní řeč pronesl donátor stavby, Carlos kníže Clary–Aldringen (1844-1920). V dějinách rodu prezentován jako snílek a fantasta, v odborných kruzích uváděn jako sběratel italského umění. Obojí hodnocení se spojilo v kostele v Dubí, který lze představit jako osobitou sběratelskou a odbornou prezentaci praktického i teoretického znalectví Carlose Clary-Aldringena. Stavba spojila konkrétní stavební vzor s charakteristickými znaky italské architektury gotické epochy do dobově „moderního“ historizujícího vzhledu sakrálních staveb. Stavebník se nespokojil jen s formálními kopiemi, ale sloučil originální prvky s nápodobami a podařilo se mu spojením stavebního, kamenického a řezbářského řemesla navodit na konci 19. st. atmosféru středověké stavební huti. Carlos Clary převzal v červnu 1894 vedení teplického panství s velkolepými plány. Dokončoval opravy paláců v Benátkách i ve Vídni, renovoval vnitřní zařízení teplického zámku a lázeňských budov. Mobiliář doplňoval velkorysými nákupy historizujícího zařízení, plánoval také rozsáhlé parkové úpravy. Přestavěla se restaurace na Doubravské hoře, byly otevřeny nové provozní budovy trnovanského pivovaru. Uskutečnilo se také první restaurování morového sloupu na Zámeckém náměstí v Teplicích. Pro stavbu kostela v Dubí poskytl pozemek a bohaté dotace. O stavbě dubského kostela se jednalo již od roku 1882, C. Clary začal realizovat svoji velkorysou představu roku 1889 (původně zamýšlel vybudovat klášterního komplex, k tomu však nedošlo a zůstaly jen návrhy). Již deset let měl C. Clary zakoupen pozdně gotický oblouk s plastikou Boha Otce, od kterého se začal příběh dubského kostela odvíjet. V říjnu 1889 dodal architekt Pietro Bigaglia první návrhy průčelí kostela inspirované benátským kostelem La Madonna dell´Orto. Po vzájemných konzultacích s C. Clarym předložil  osobité pojetí historizující architektury. Na benátském průčelí zdůraznil „italský charakter“ 55 pásy bloků z červeného a bílého mramoru, boční zdivo pak obklady z červených pálených cihel stejně jako stavební typ italské zvonice chránící zvon darovaný kostelu manželi Loseovými z Dubí v říjnu 1906. Bigaglia vyhledával také v benátských starožitnostech pro C. Claryho architektonické a sochařské artefakty vhodné pro dubský kostel, jehož realizace, včetně dokončování interiérů, trvala čtvrt století. Po Bigagliových studiích následoval v roce 1891 návrh na oblouk hlavního vchodu s replikou plastiky Boha Otce z ateliéru A. Olivy ( původní oblouk byl umístěn nad boční vchod). V srpnu 1895 vznikl Spolek pro výstavbu kostela, který spravoval finanční prostředky již dříve shromážděné veřejnou sbírkou. Stavba byla zahájena 28.6. 1897 pod vedením teplického stavitele H. Siegmunda a za osobního kontroly P. Bigaglii, který dohlížel na použití mramorových bloků dopravených z Itálie dlouho před zahájením stavby.Ve velkých bednách ležely na staveništi i hlavice sloupů a ostatní architektonické detaily, použité později v interiéru. Slavnostní položení základního kamene se odehrálo 4.5.1898, vysvěcení kostela o osm let později. Interiér kostela se pod vedením teplického architekta Maxe von Loose  dokončoval ještě deset let. Nové kamenické detaily vznikaly v dílnách teplického kameníka J. Seicheho, 42 nástropních kazet bylo realizováno podle návrhu řezbáře A. Dibony z rakouského Gratzu. Varhany instalovala v roce 1914 fa Schiffner z Prahy. Závěr boční lodě zdobil původně dřevěný oltář sestavený ze sedmi deskových obrazů zasazených do novogotické konstrukce. Vzácné dílo benátského mistra z konce 14. století přemístěné později do Diecézního muzea v Litoměřicích. C. Clary zakoupil do rodových sbírek také oltář Mistra z Roncaiette, dnes součásti sbírek RM v Teplicích. V dubském kostele nechal C. Clary osadit také dvě sochařská díla s námětem Zvěstování P. Marii z roku 1377, dalšími vyzdobil zámecký kostel v Teplicích. 

Od zahájení stavby se ozývaly hlasy, že italský mramor a některé stavební dekorativní prvky nemohou vydržet drsné severské prostředí. Na počátku 20. let minulého století došlo k statickým závadám a z průčelí se uvolnilo několik velkých mramorových bloků, hrozilo také zřícení sloupků věžiček. Claryovský stavební úřad porušené bloky vyměnil, otevřené věže zazdil a již tehdy uzavřel hlavní vchod. K dalším nutným opravám došlo v roce 1939, město Dubí restaurovalo osobitou prezentaci sběratelské vášně v letech 1966 a 2006.                                 

PhDr. Bohuslava Chleborádová, kurátorka grafických sbírek