Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

Lidové podmalby na skle

Regionální muzeum v Teplicích představuje jako exponát měsíce ledna lidové podmalby. Lidové obrázky malované na skle neboli podmalby zdobily stěny selských světnic převážně v 19. století, v interiérech bohatších vesnických vrstev se však objevily již brzy po polovině 18. století. Původně k nám byly dováženy ze sousedního Bavorska. Přibližně po polovině 18. století začala jejich výroba i u nás, k úpadku pak docházelo od počátku 20. století, kdy byly nahrazovány levnějšími barvotiskovými obrázky.

Střediska produkce byla většinou soustředěna v okolí sklářských hutí, kde výrobci levně získávali kazové tabulové sklo a v okolí poutních míst, kde byl zajištěn velký odběr. Výrobci byli skláři, kteří si takto přivydělávali zvláště v čase sklářské krize v 2. polovině 18. století, profesionální malíři skla nebo amatéři. Podmalby jsou většinou anonymní a výjimečně datované. Někde byly založeny manufakturní dílny, v nichž vedoucí dílny načrtl kontury budoucího obrazu a ostatní pracovníci vybarvovali plochy. Mezi nejvýznamnější oblasti výroby patřilo Pohoří a Kvilda na Šumavě, Podorlická oblast, v severních Čechách okolí Nového Boru a České Lípy a Javorník a Jeseník ve Slezsku. Podmalby bylo možné pořídit na poutních místech, trzích a jarmarcích, případně přímo u výrobce. Technologicky se jednalo o obrácenou malbu za studena na rubové straně skla – barevná vrstva nebyla fixována tepelně, ale sklo jako takové přirozeně chránilo citlivou malbu. Téměř výhradně znázorňují náboženské výjevy – Ježíše Krista, Pannu Marii, církevní ochránce různých forem venkovského života – patrony zemědělství, dobytka, domu, rodiny, ochránce před ničivou vodou, ohněm. Objevují se motivy posledních věcí člověka, středověkých legend a také individuální zakázky k různým příležitostem rodinného cyklu. Podmalby se vyznačují určitou naivitou a dekorativností ve výrazu, vyjadřují emocionální vztah prostého člověka k božstvu. Jejich úloha byla především ochranná, představovaly předmět osobní zbožnosti, měly funkci památeční, upomínkovou a až v poslední řadě dekorativní. Tradiční umístění podmaleb ve světnicích bylo v tzv. svatém koutě, tj. v rohu místnosti nad stolem. Byly zavěšeny na zdi z obou stran vedle rohové koutní skříňky, krucifixu, případně dalších drobných náboženských obrázků. Spodní část podmalby byla opřena o dřevěnou lištu a horní část přivázána provázkem ke skobě a nakloněná dopředu. Denně mimo pondělí si tak můžete ve vstupní části teplického zámku prohlédnout lidové obrázky sv. Václava, sv. Barbory a sv. Kateřiny malované na rubové straně skla.  

Mgr. Pavlína Boušková