Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

EXPO Brusel 58 - inspirace v keramice

Letos uplyne již půlstoletí od mezinárodního úspěchu, kterým se Československo může pyšnit na první poválečné Světové výstavě v Bruselu 1958. S veškerou podporou státu byl realizován náročný projekt v nejvyšší kvalitě s mnoha unikátními světovými novinkami. Československý pavilon byl mezinárodní porotou vyhodnocen jako nejlepší a naše účast získala ve všech oborech nejvíce ocenění. Světu se měla ukázat moderní socialistická republika, jediné zřízení umožňující plné rozvinutí osobnosti, kde se v absolutním souladu snoubí věda s kulturou a technika s uměním. Zlatokopecká doba poválečné obnovy československého průmyslu byla minulostí a rozporuplné poměry po znárodnění v roce 1948 byly konsolidovány. Podniky po odsunu Němců stále zápasily s nedostatkem kvalifikovaných odborníků i kvalitních pracovníků a produkce čerpající z podstaty předválečné výroby nebyla konkurenceschopná na světovém trhu. Jedním z řešení ke kterému přikročil totalitní stát v padesátých letech bylo nucené rozdělování absolventů vysokých škol do výrobních závodů na tzv. umístěnky. Nové síly byly přiděleny i do výroben keramiky a porcelánu. Z lidského hlediska značně negativní rozhodnutí přineslo ve svém efektu určitý výsledek a průmyslovým designem se začala zabývat přímo ve výrobě nová generace vysokoškolsky vzdělaných výtvarníků. Kolem roku 1955, s určitým zpožděním za západní Evropou, se začíná i v keramice a porcelánu ujímat nové tvarosloví a dekorace, charakterizované jednoduchými dynamickými tvary. Po velmi úspěšné prezentaci na EXPU 58 se vžil pro tyto výrobky  název „styl bruselský“. S představou úspěšného vývozu do ciziny byly do výrobních programů téměř každé keramické továrny zařazeny více či méně zdařilé modely v novém stylu. Hospodářsky nosnou byla však pouze kvalitní produkce jídelních a nápojových souprav porcelánek v severozápadních Čechách a figurální tvorba závodu v Duchově u Teplic. Jedním z hlavních představitelů generace výtvarníků v keramickém průmyslu té doby byl Jaroslav Ježek, oceněný v Bruselu Velkou cenou.  

Jaroslava Dvořáková