Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

220. výročí stavby Zámeckého divadla v Teplicích

Pracovnice knihovny v měsíci březnu spíš než knihy  chtějí letos připomenout místo, kde jsou knižní sbírky muzea uloženy. Knihovna  sídlí v tzv. západním křídle teplického zámku přesněji v přístavbě na jižním konci budovy. Je tomu 220 let, kdy byla stavba dokončena a dána k užívání. Stavba však nebyla původně určena pro zámeckou knihovnu.  Bylo zde otevřeno divadlo.

Písemné zprávy o pořádání divadelních představeních skupinami italských herců pro rodinu Clary- Aldringenů a jejich přátele na počátku 18. století nejsou dokladem pravidelného divadelního provozu pro širší obecenstvo v vzkvétajícím lázeňském místě. Možnost návštěvy představení či koncertů se otevřela  lázeňským hostům výstavbou  Zahradního a plesového domu, který nechal postavit majitel teplického panství v letech 1730-1732. Stavbou  pověřil teplického zednického mistra Christiana Laglera a výmalbu fresek stropu svěřil Johannu
Franzi Müllerovi z Kadaně.

František Václav Clary-Aldringen nechal zřídit pro rodinu a hosty domácí divadlo na zámku roku 1751. Jeho syn Jan Nepomuk při hledání inspirace a vzoru pro uskutečnění myšlenky výstavby samostatné budovy zámeckého divadla se obrátil na významné stavebníky, kteří ze svého sídelního města během sedmnáctého a osmnáctého století vytvořili perlu na Labi. Hledal mezi umělci kurfirstského dvora v Drážďanech, vybral si saského architekta Jana Augusta Giesla (1751- 1822) a pověřil ho vypracováním plánů stavby divadla propojeného se západním křídlem zámku. Stavbu zahájil 13. září 1787 a vedl knížecí stavitel Jan Kutzer. Již 7. prosince 1787 byla nasazena střecha. Vnitřní výzdobu zajistili profesor Theile a malíř Christian Gottlob Castelli (1741- 1799) z Drážďan. Divadlo zahájilo provoz v červenci roku 1789. Stavba byla doplněna vestibulem, který přístavbu divadla propojil se zámeckou zahradou širokým schodištěm, terasou, třemi palladiovskými dveřmi pod tympanonem dorského průčelí s reliéfem dvou amoretů nesoucích lyru a hlavou Apollona v záři paprsků. Schodiště bylo ozdobeno sochami můz Melpomené- tragédie a Thálií- komedie. Divadlo samo mělo 285 míst, dvě lóže, pravá od jeviště patřila knížecí rodině Clary- Aldringenů, levá byla rovněž vyhrazena pro potřeby rodiny Clary- Aldringenů a mohla být přenechána dalším návštěvníkům, pokud nepožadoval lóži nikdo z okruhu rodiny. Vlevo a vpravo byla ještě tzv. uzamykatelná sedadla. Uprostřed hlediště pak byla sedadla parteru s uličkou uprostřed. Na zadní stěně byla galerie prohnutá částečně na obě postranní stěny. Do hlediště se vcházelo vchodem uprostřed zadní stěny ze schodiště divadla a dveřmi z leva z chodby zámku. Od hlediště se oddělovalo jeviště orchestrem a plátěným prosceniem, portál jeviště zdůrazněný kazetovou kulisovou špaletou a malovaným stropem ve středu s hlavou Apollona v paprscích, s růžicemi a ornamentální napodobeninou štuků. Jeviště mělo čtyři ulice, propadlo a provaziště se soustavou dutých hřídelů a lan na vytahování prospektů. Bez velkých úprav a změn sloužilo divadlo pravidelnému provozu do doby výstavby nové budovy divadla městského. Pouze víme o nákladném pořízení nových dekorací roku 1823 za sumu 7000 tolarů. Před vlastním zrušením prostor divadla na zámku se uchovala výbava scény dekorací města, vězení, selské jizby s dřevěným stropem, červený pokoj a romantický gotický sál. Od  30. let dvacátého století sloužila divadelní budova k uložení zámecké knihovny. Stavba zámeckého divadla v Teplicích byla druhou divadelní budovou v Čechách k tomu účelu postavenou.                                                                                                                                                                                                             

PhDr. Jana Michlová