Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

METODY VÝROBY KOPIÍ A DOPLŇKŮ V RESTAURÁTORSKÉ PRÁCI

V měsíci dubnu jsme se rozhodli návštěvníkům ukázat, že vystavované předměty neprocházejí jen základní očistou a konzervací, t. j. ochranou před nepříznivými vlivy klimatických podmínek, ale i složitějšími zákroky.  

U poškozených předmětů se může jednat o chybějící drobné části, úlomky, nežádoucí otvory nebo úplně chybějící větší díly, které kazí estetický vzhled a celistvost.  

Pro opravu takového artefaktu je nutno mít k dispozici originál nebo alespoň jeho část, z níž lze vyrobit formu. K jednoduchým otiskům poslouží třeba obyčejná modelářská plastelína či zubařský vosk. Pro zaformování částí s jemnějšími detaily se používá např. sádra nebo silikonový kaučuk.  

Do vyrobené formy nebo otisku se vpraví potřebné množství licí hmoty – papíroviny, sádry, epoxidové pryskyřice, polyesterové pryskyřice. Některé formy /po určité chemické úpravě/ lze použít i pro odlévání nízkotajících kovů, jako cín, olovo, liteřina. Vzniklý zatuhlý odlitek je pak nutné ještě mechanicky opracovat a dočistit. Konečného vzhledu dosáhneme patinací různými barvami a závěrečnou povrchovou úpravou lakováním nebo voskováním.  

Ne vždy je nutné poškozené sbírkové předměty doplňovat či znovu rekonstruovat, neboť takový zásah může působit násilně. Veškeré používané materiály při doplňování musí být reverzibilní – odstranitelné a průběh prací je třeba konzultovat se zadávajícím odborným pracovníkem.  

Vystavené ukázky mají spojitost se sbírkami teplického muzea a chcete-li některé vidět v originále, pak neváhejte a navštivte naše expozice.      

Miloš Pecka – konzervátorské dílny Regionálního muzea v Teplicích