Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

Vánoční pohlednice před lety a dnes

vstupní hala teplického zámku

Uveďme něco málo informací ke vzniku pohlednice, což je běžně a poněkud nepřesně používaný výraz pro všechny druhy obrázkových dopisnic, tedy pro poštovní lístky s obrázkem a plochou určenou pro písemné sdělení, adresu a známku. V českých zemích se zpočátku užívalo více dalších označení: pohlední lístek, pohledka, dopiska, dopisek, lidově též kartka nebo škrtka.

Rok 1870 lze považovat za rok vzniku pohlednice. Adresní strana měla označení Correspondenz-Karte, používalo se i dalších jazyků, někdy až patnáct. Tato strana se směla používat jen k psaní adresy – odtud označení pohlednice s „dlouhou adresou“. Úředně byl stanoven rozměr na 14 x 9 cm. Od roku 1906 přijaly všechny země světové poštovní unie úpravu, kde je zadní strana rozdělena na dvě části – pro adresu a text, čímž se uvolnil prostor pro uspořádání obrazové strany.

Pohlednice přinášejí písemná sdělení od odesílatele k adresátu. Nejčastěji obsahují ustálené blahopřání, konvenční pozdravy z cest nebo zcela osobní sdělení. Kromě této základní funkce působí svou obrazovou stránkou, proto si obrázkové pohlednice získaly mimořádnou oblibu a nakladatelé se předháněli v nápaditém provedení, jež je někdy dokladem dobového vkusu či v mnoha případech i nevkusu. Zprvu byly na nich tištěny hlavně reklamní náměty, ale v devadesátých letech 19. století, kdy nastala masová produkce pohlednic, na nich začaly převládat pohledy na města, důležité budovy, lázně, krajiny, přírodní scenérie a další místopisné zajímavosti. Postupně se rozšířila i tématika historická, národopisná, vlastenecká, náboženská, politická a technická. Nechybělo ani zachycení přírodních pohrom, důlních katastrof a požárů. Další základní okruh vytvořily pohlednice blahopřejné, ať už posílané k osobním či rodinným událostem nebo ke svátkům kalendářního cyklu, pohlednice s různými žánrovými výjevy a motivy. Pohlednice se ručně malovaly, tiskly a kolorovaly, ty dražší se zlatily, zdobily korálky, peřím, látkou, hedvábnými či sametovými stužkami, barevnými skleněnými střípky a perličkami, vykrajováním a vymačkáváním. Objev fotografické reprodukční techniky výrobu vánočních pohlednic sice zjednodušil, ale také ochudil o kouzlo a vynalézavost rukodělné práce.

Vánoční pohlednice jsou o několik desetiletí starší než pohlednice velikonoční a lidé si jimi přejí již více než 110 let (dříve si posílali blahopřejné kartičky v obálkách).

Nejčastěji byla na pohlednicích přání k svátkům vánočním a k Novému roku řešena:
- typograficky: doplněním drobného vánočního symbolu např. čtyřlístku, podkovy či jmelí;
- náboženským motivem: zobrazením Svaté rodiny s Ježíškem, betléma či andělů;
- využitím přírodní scenérie: ve formě obrázku např. v oválu doplněném o vánoční symboliku či celoplošném zobrazení zimní krajiny;
- využitím motivu zvířátek (což není pouze novodobým trendem).

Na počátku 20. let, s nástupem fašismu ve 30. letech a zejména po roce 1948 a v 50. letech minulého století začaly být, ve snaze po posílení národního uvědomění, vydávány pohlednice s ukázkou národních krojů, ale hlavně s reprodukcemi děl významných výtvarných umělců, např. J. Lady, J. Trnky, Vl. Rady, M. F. Kvěchové a dalších.

Pohlednice časem dostávají další významy - vypovídají o tiskařských technikách, schopnosti výrobců obměňovat sériovou produkci obdobných záběrů stále novými variantami provedení a též, jak již bylo zmíněno, o měnícím se vkusu.

Vystavené reprodukce originálních pohlednic jsou ukázkou vánočních blahopřejných lístků z počátku a konce minulého století, doplněné pohledy vydanými po roce 2000, kdy se opakovaně vrací náměty z 1. poloviny minulého století. Snad největší oblibu získaly novodobé reprodukce děl Josefa Lady, následně s rozšířením dobročinnosti začaly vznikat série reprodukcí pohlednic s výtvarnými pracemi postižených dětí i dospělých.

Zpracovala: Nina Holánová (historické oddělení)