Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

KOSTĚNÉ PŘEDMĚTY

Vstupní hala teplického zámku, vstup zdarma

Výrobky z kosti, rohoviny, parohoviny, zubů a lastur se objevují mezi archeologickými nálezy ve všech obdobích. Tyto suroviny byly v různé míře užívány po tisíciletí a vyráběly se z nich nejrůznější předměty. Kostěné předměty lze dle způsobu využití rozdělit do čtyř skupin – pracovní nástroje a jejich součástky, ozdoby a toaletní předměty, potřeby k hrám a zábavám, zvukové nástroje. Podle způsobu výroby lze tyto předměty dále rozdělit do dvou skupin. Do první patří předměty, jejichž celková forma je daná přirozeným tvarem kosti, který byl plně využit a opracováním jen nepatrně pozměněn, například upravením konce dlouhých kostí přiostřením do hrotu. Druhou skupinu tvoří předměty, jejichž původní tvar byl výrobcem zcela pozměněn, nejčastěji se takto vyráběly korálky, přesleny, hrací kostky, závěsky atd. Získávání suroviny pro výrobu kostěných artefaktů nebylo nikterak složité a souviselo přímo s opatřováním masité potravy nebo sběrem shozených jeleních parohů. Nejčastěji byly k výrobě využívány dlouhé duté kosti (k výrobě šídel, rukojetí), dále pak žebra (hladidla, škrabadla), parohy (hřebeny, střenky nožů), zvířecí zuby (závěsky a jehlovitě ostrá šidélka). Úpravě kosti předcházelo umělé změkčování suroviny. Následně byly ke zhotovení kostěných předmětů používány nejrůznější nástroje – sekery, jimiž se štípaly dlouhé zvířecí kosti, dále pak nože, pilky, pilníky, leštidla, vrtáky a v neposlední řadě také rydla, která sloužila k rytí výzdobných motivů.
Specializace výroby kostěných předmětů se předpokládá již od období eneolitu (4 500 – 2 300 př.n.l), kdy jsou doloženy dílny na zhotovování kostěných a parohových předmětů. Ani v současnosti není kost, co by surovina k výrobě knoflíků, střenek nožů či šperků, zcela zapomenuta.
Mgr. Kateřina Laufová, kurátorka archeologických sbírek