Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

Hračky z depozitáře

Vstupní hala teplického zámku, vstup zdarma

V měsíci červnu si připomínáme Mezinárodní den dětí, který je slaven každoročně 1. června v mnoha zemích světa. V roce 1949 vyhlásila Mezinárodní demokratická federace žen Den pro ochranu dětí s cílem upozornit veřejnost na jejich práva a potřeby. Pohnutkou byla připomínka masového zabíjení žen a dětí 10. června 1942 v Lidicích a 10. června 1944 ve francouzském Oradour-sur-Glane. Datum byl stanoven na 1. června, protože v tento den se roku 1925 konala Světová konference pro blaho dětí, která poprvé doporučila vyhlášení dne dětí a ve stejný den v San Franciscu na festivalu Dračích lodí shromáždil čínský generální konzul mnoho čínských sirotků, aby poukázal na potřebu více se blahem dětí zabývat. Oficiálně se Mezinárodní den dětí začal slavit v roce 1950, a to i v tehdejším Československu.

S dětským světem je neodmyslitelně spojena hračka. Hračky jsou staré jako lidstvo samo. Hračka je předmět ke hře dětí a měla by dítě nejen zabavit, ale také rozvíjet jeho psychomotorické schopnosti a fantazii. Hračky sloužily přímo k zábavě nebo pohybové aktivitě (míče, obruče apod.) nebo napodobovaly svět dospělých a měly připravit děti na život v dospělosti (zmenšeniny věcí užívaných v běžném životě – nábytek, nádobí, figurky lidí a zvířat, vozíky, kočárky). V pravěku si děti hrály s hliněnými figurkami, ve středověku s loutkami či vozíky, v době baroka a renesance s koníky na tyči, šavlemi, miniaturními kočáry. Osvícenství dbalo také na užitečnost hračky tak, aby odpovídala určitému stupni rozumového vývoje dítěte.
Hračky se nejprve vyráběly podomácku, od 16. a 17. století vznikala centra výroby hraček, mezi nimiž přední místo zaujímal Norimberk, kde se vyráběly pohyblivé hračky a cínoví vojáčci. Děti z chudších rodin se spokojily s hračkami vyřezanými ze dřeva nebo ušitými ze zbytků látky. V 19. století se začaly hračky vyrábět sériově. Jejich nižší cena způsobila, že byly dostupné i méně majetným rodinám. Rozvíjely se i mechanické hračky – miniaturní parní nebo šicí stroje, vláčky, autíčka.
K chlapeckým hrám patřil dřevěný koník, vozík, bubínek, stavebnice, figurky vojáků a jednoduché mechanické hračky – napodobeniny lokomotiv, vagonů, parníků, automobilů.
Symbolem dívčích her byla panenka, loutkový kočárek, zmenšeniny obydlí – domečky, kuchyňky, pokojíčky, šitíčka.
Panenky byly původně ze dřeva, ruce a nohy měly připevněny pomocí kolíků. V 17. století měly glazované hliněné hlavičky, skleněné oči a paruky z pravých vlasů. V 18. století se hlava tvarovala z vosku a tělo šilo z látky. Hlavičky panenek se začaly vyrábět také lisováním z papírmaše. V polovině 19. století dostaly panenky ohebné klouby a porcelánové hlavy s modelovanými účesy a s pohyblivými očními víčky. Později byla v Americe vyrobena první celuloidová panenka a po druhé světové válce se pro výrobu panenek začala používat umělá hmota – vinyl.
Mgr. Pavlína Boušková, kurátorka historických sbírek

1. Mechanická hračka – závodní automobil
Plechová mechanická hračka, opatřená červeným lakem. Kola jsou poháněna pérovým mechanismem pomocí klíčku. Auto je značeno firemním znakem Mercedes. Neznačeno, výrobce pravděpodobně Märklin před rokem 1940.

2. Mechanická hračka – člun
Plechová mechanická hračka, lakovaná. Pérový mechanismus, který pohání lodní šroub, je natahován klíčkem. Kormidlo se ovládá ručně. Značeno výrobcem: Hornby Speedboat product of Meccano Ltd. Liverpool. Kolem roku 1930.

3. Panenka s porcelánovou hlavou
Panenka kloubová s hlavou z růžově tónovaného biskvitu. Má malované obočí, řasy a rty a skleněné oči. Trup je z papíroviny. Končetiny jsou ohebné s kloubovým mechanismem. Panenka byla zakoupena do sbírky Regionálního muzea v Teplicích ve velmi poškozeném stavu – chyběly jí vlasy, některé prsty, šaty a byl poškozen mechanismus otevírání víček. Byla zrestaurovaná v konzervátorských dílnách teplického muzea.
Výrobce: Anger – Moehling, Doubí u Karlových Varů, první desetiletí 20. století.