Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

Foyer teplického zámku / vstup zdarma
Velikonoční dekorace – skleněná vejce
Vajíčko skrývá nový život, proto se stalo symbolem naděje, zrození, ale i smrti – je tedy symbolem začátku i konce. Z archeologických vykopávek se dochoval zřejmě nejstarší nález zlatého vejce v královském pohřebišti ve staro-sumerském městě Uru z roku 3300 před naším letopočtem, kde mělo vejce službu obětiny. V průběhu staletí vzniklo velké množství pověr, obřadů a obyčejů, kde symbol vejce hrál poměrně zásadní roli. Vejce se vkládala nejen do hrobů, ale též do základů domů. Kromě jídla se vajíčka používala k léčbě nebo ochraně proti nemocem a uštknutím, k věštění délky života a k mnohým dalším pohanským rituálům. Katolická církev přijala vejce jako symbol vzkříšení. Mnoho tradic a pověr bylo v průběhu staletí zapomenuto nebo ztratily původní význam. Tradice darování vejce jako velikonočního dárku spojeným se vzkříšením Krista však přetrvává.
Magická moc vajíček se ještě znásobovala jejich barvením a výzdobou. Jednotlivé barvy měly svou symboliku, která se však při dnešním zdobení vajec striktně nedodržuje. Meze se nekladou ani dekorům a technikám výzdoby. Nejdůležitější roli však vždy hrála červená barva. V lidovém prostředí byla symbolem síly, života a zároveň ochrannou barvou odpuzující škodlivé síly. V křesťanství zase znamenala památku na prolitou Ježíšovu krev. Tradiční barvou je též zelená, jako symbol přírody, a žlutá - barva medu, zralého obilí a zlata, tedy symbol bohatství a blahobytu.
Po celá staletí se zdobila výhradně vejce plná, jinak by ztrácela svůj význam a magickou funkci. Vyfouknutá vajíčka se začala používat až po 1. světové válce, jako dekorace.
Z teplických muzejních sbírek jsme jako velikonoční dekoraci vybrali v našem regionu nepříliš frekventovaná skleněná vajíčka. Výroba skleněných vajec patří k méně náročným hutním sklářským technikám, avšak výsledek je poměrně efektní. K výrobě vajec se používaly a stále používají různé hutní techniky: např. technika millefiori (obalování baňky skla v nasekaných barevných skleněných tyčinkách), opřádání barevnou nití nebo obalování v barevné skleněné drti, kdy je na základní tvar z čiré skloviny nabalena skleněná různobarevná drť, která je opět přetažena vrstvou čiré skloviny. Rozfouknutím baňky se drť roztaví do nepravidelných skvrn různých barev.
MgA. Jitka Bažantová, kurátorka sbírek užitého umění