Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

8. 10. – 7. 11. ARKADIE ROK DVACÁTÝ 
výstava fotografií Štěpána Hona

Absolvent FAMU MgA. Štěpán Hon po dobu jednoho roku dokumentoval každodenní dění ve společnosti pro komplexní péči o zdravotně postižené ARKADIE. Výsledkem je obsáhlý fotografický soubor, který bude veřejnosti představen v jízdárně teplického zámku, spolu se stejnojmennou knihou, která vychází u příležitosti 20. výročí založení ARKADIE. Křest knihy se uskutečnil v rámci vernisáže výstavy ve čtvrtek 7. 10. 2010 v 16 hod.

Štěpán Hon (1976) se dlouhodobě věnuje dokumentární a reportážní fotografii, kterou vystudoval na pražské FAMU. Připravil řadu samostatných výstav. První z nich, Na východ od „civilizace“, byla představena v Regionálním muzeu v Teplicích v roce 1997. V Praze a v Teplicích představil putovní výstavu „Pohledy do očí“ – příběhy posbírané cestou na Východ, která vznikla během cyklistické expedice s Janem Bouchačem z Prahy k Aralskému jezeru v Kazachstánu v létě roku 1998. Od roku 1996 navštěvuje a fotograficky mapuje Zakarpatskou oblast Ukrajiny. Výsledky této práce byly dvakrát oceněny v rámci soutěže Czech Press Photo. Intenzivně fotografoval české pohraničí. Tato práce vyústila ve společný výstavní projekt s Marií Zachovalovou: „Dopuštění“ – Teplicko-Šumpersko. Zúčastnil se také řady skupinových výstav. V rámci projektu „Fotografové na pomoc postiženým povodněmi“ vystavoval v mnoha světových metropolích. V roce 2003 a 2004 působil jako oficiální fotograf prezidenta České republiky. Na Ukrajině se autorsky podílel na natáčení celovečerního dokumentárního filmu Tomáše Hodana Půl čtvrté (ČT, 72 min, 2006). Je spoluautorem angažovaného happeningu Dopravní Andělé. V roce 2009 spolupracoval s občanským sdružením Post Bellum na portrétování pamětníků pro velkou výstavu My jsme to nevzdali – Příběhy 20. století, která byla v ulicích Prahy instalována k dvacátému výročí pádu komunismu. Poslední fotografické cykly věnoval Moskvě a závodům psích spřežení na dálném severu. Jako syn speciálního pedagoga Josefa Hona, který svůj profesní život zasvětil péči o zdravotně postiženou mládež a mimo jiné byl dlouholetým ředitelem speciálních škol Arkádie, se od dětství pohyboval ve světě tělesně a mentálně handicapovaných. Cyklus fotografií Arkádie, rok dvacátý, je tedy logickým vyústěním rodinné determinace.    

„Uplynulý rok jsem trávil v Arkadii mnoho času. Několikrát měsíčně jsem navštívil některé z jejích pracovišť, jezdil jsem na společné výlety, na maličké chatě v Petrovičích, v tom nejmenším pokojíku, jsem vedle lidí z Arkádie nocoval. Měl jsem možnost pozorovat dokonale fungující organizaci a zároveň přátelskou a příjemnou společnost lidí, kteří jsou buď mentálně a tělesně postižení, nebo se rozhodli s těmito lidmi a pro tyto lidi žít. Spolu s šoféry jsem ráno svážel klienty a na arkadijská pracoviště a odpoledne je rozvážel do jejich domovů, pozoroval jsem děti při hře i výuce, zaměstnance chráněných dílen při práci, klienty stacionářů při odpočinku, všechny při jejich rutinních povinnostech, při rehabilitaci a také ve chvílích svátečních a neopakovatelných. Jsem zvyklý setkávat se s lidmi s postižením. Jako dítě jsem noho času trávil s tátou v dětské léčebně v Nových lázních v Teplicích a pohybovat se v této společnosti mi připadá naprosto samozřejmé. A přesto mě ani v uplynulém roce nepřestali tito lidé dojímat pro svou zranitelnost a závislost na společnosti. Solidarita se slabými jedinci, která jde ruku v ruce s potřebou jim pomoci, je výsadní vlastností člověka. Rád se pohybuji ve společnosti těchto lidí možná proto, že si pak připadám nějak víc člověkem.“