Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

V roce 1947 byl teplickému muzeu přidělen k užívání rozsáhlý komplex zámeckých budov, který patřil v letech 1634 - 1945 rodu Clary-Aldringen. Mobiliář zámku se po druhé světové válce rozvezl do mnoha kulturních institucí ČR, část se zpět do Teplic navrátila v letech 1981 - 1983. Muzejní expozice zachovala tři z původních salonů, další doplnila v roce 1994. Pokoje spolu s „rokokovým sálem“ doplňují prezentaci kulturních dějin Teplicka a uměleckých sbírek Regionálního muzea v Teplicích. Jsou umístěny v hlavním zámeckém křídle vybudovaném v 16. století a upravovaném po roce 1751 a 1797. V interiérech se zachovala původní kamna a podlahy z 1. poloviny 19. století, většina dřevěných obložení byla instalována při velkých úpravách zámeckých interiérů na konci 19. století. Pokoje představují umělecké slohy 19. století v souvislostech s konkrétními historickými událostmi a osobnostmi. Z původních zámeckých obrazových sbírek prezentují především rodovou portrétní galerii, která poukazuje na události formující dějiny nejen šlechtického rodu a Teplicka, ale celé Evropy. Hudební salónek Salonek připomíná návštěvy slavných hudebních mistrů na teplickém zámku, traduje se koncert F. Chopina z 23. 8. 1829, při kterém improvizoval na téma děl slavných hudebních mistrů nebo F. Lizsta 19. 8. 1853. Pokoj je vybaven původním pozdně klasicistním dřevěným obložením se čtyřmi dekorativními obrazy s námětem ročních období, a doplněn benátským lustrem z dílny M. O. Testoliniho.

Rokokový sál, hudební a Modrý salónek

Pokoj upomínající na současníka Casanovy i Goetha byl původně umístěn v obytném spojovacím křídle zámku s výhledem na vnitřní nádvoří, do současného interiéru byl přemístěn v roce 1924.

Pod tímto názvem uspořádalo teplické muzeum v roce 1983 výstavu, která představila znovunavrácené zámecké umělecké sbírky ve spojení s konkrétními událostmi evropské kulturní historie. V roce 1994 byly původní zámecké salony doplněny prezentací portrétů a pohledů do šlechtických interiérů 19. století jejichž výběr nejen upomíná na úspěšnou výstavu, ale přináší rovněž představu o obsahu zámecké obrazové galerie a o stylu evropských malířských škol 19. století.