Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

Vyhynulý dravec druhohorních moří – amonit

Tradičním „exponátem měsíce“ ve vstupní hale Regionálního muzea v Teplicích byl pro měsíc květen zvolen nález zkamenělé schránky kapitálního exempláře vyhynulého dravého hlavonožce amonita. Vápenatá schránka o průměru 68 cm patří amonitovi druhu Lewesiceras peramplum. Nález byl učiněn přibližně v první čtvrtině 20. století v jedné z dnes již zaniklých vápenek v blízkosti obce Hudcov. Byly zde těženy vápnité jílovité sedimenty druhohorního moře z období svrchního turonu až coniaku, přičemž docházelo k častým nálezům různých zkamenělin tehdejších mořských živočichů. Jejich stáří je tedy přibližně 90 milionů let.

Amoniti, aneb „rohy boha Amona“, jsou pojmenováni podle tvaru beraních rohů, s nimiž byl vyobrazován egyptský bůh Amon – bůh Stvořitel. Představují vyhynulou skupinu prvohorních a druhohorních mořských živočichů – hlavonožců. Vznikli patrně již koncem siluru. Od samého začátku se rychle rozvíjeli a tvar, skulpturu, strukturu i způsob vinutí svých schránek přizpůsobovali měnícím se životním podmínkám. Již ve spodním devonu, před 410 až 390 miliony let, byli velmi důležitými vůdčími zkamenělinami. Na konci spodního permu došlo k ústupu primitivnějších staroprvohorních zástupců. Praví amonité pak byli charakterističtí pro celé druhohory a vévodili jurskému a křídovému moři.

Většina amonitů má schránku zavinutou spirálovitě v jedné rovině, která je podobně jako u jiných hlavonožců uvnitř rozdělena na komůrky. Schránky amonitů mají charakteristické švy, linie oddělující přepážky od stěny schránky. Tyto švy, členěné na 4 základní typy, slouží jako důležitý druhový znak. Schránka živočicha je pak členěna na několik dalších charakteristických částí. Měkké části těla se téměř nezachovávají. V obývacích komorách bývají někdy zjištěny zbytky jazykové pásky s řadami chitinózních zoubků, čelistní aparát a inkoustový vak. Ústí schránky bylo kryto kápí nebo víčky – tzv. aptychy. Živočich byl umístěn v poslední komůrce, z níž vyčnívala chapadla, oči a ústí trávicího traktu. Další komůrky byly naplněny zřejmě vodou a nejvnitřnější pak plynem, což umožňovalo řídit stoupání a klesání ve vodě. Amoniti byli draví a výlučně mořští živočichové. Vedli aktivní způsob života a byli patrně většinou výbornými plavci. Živili se rybami, ostatními měkkýši a korýši. Ochranu před nepřáteli jim kromě pevné schránky zajišťovaly aptychy a inkoustový vak.

Již ve svrchní juře začalo u jednotlivých živočišných forem zvětšování tělesné velikosti až do mohutných rozměrů. Nejznámějšími z nich jsou samozřejmě gigantičtí dinosauři. Mezi mořskými živočichy však také mnohé druhy mlžů, belemnitů a amonitů vykazují obrovitý vzrůst do velikosti přes 1 m. Největší známý amonit druhu Parapuzosia seppenradensis musel být velký okolo 2,5 m. Ze světových moří vymizeli amoniti koncem období křídy, přibližně před 66 miliony let, kdy došlo k úplnému vyhynutí četných jiných druhů živočichů na Zemi, včetně dinosaurů. Na hranici třetihor tím vyvrcholil proces vymizení starých forem života.   

Miroslav Radoň, kurátor geologických sbírek