Nacházíte se na starých webových stránkách. Teplické muzeum má nové webové stránky. ODKAZ ZDE
Nacházíte se na starých webových stránkách. Teplické muzeum má nové webové stránky. ODKAZ ZDE
Muzeum Teplice Archiv Exponáty měsíce Exponáty měsíce 2005 → „Exponát měsíce dubna“
Exponát měsíce dubna – kované dveřní zámky z 16. - 18. století
Jako exponát měsíce dubna představuje Regionální muzem v Teplicích ze svých historických sbírek ukázku zámečnické řemeslné práce, konkrétně kované dveřní zámky a klíče z 16. - 18. století.
Dveřní zámky náležejí k jedněm z mnoha kovářských prací. Jejich výroba se váže k počátkům kamenné architektury. Kromě potřeby dveřních zámků v církevních stavbách se již v průběhu 13. století, ale ve větší míře až od poloviny 14. století vyskytoval požadavek na reprezentující zámečnické práce též v architektuře profánní. Do českých zemí proniká vliv cizích řemeslníků, převážně Němců a Italů. Řemesla začala být svazována cechovními řády a začala se v téže době specializovat. Tak také z původního kovářského řemesla vznikaly další specializované živnosti. Zámečnictví bylo jednou z nich, zámečníci byli umělečtí kováři, zhotovující zámky, mříže, ozdobné kování, petlice, klepadla, klíče.
Do podoby zámečnického výtvoru se odráželo tvarosloví probíhajícího uměleckého slohu. Gotické zámky jsou dekorovány fiálami, růžicemi, kraby; renesanční např. rozvilinami, rozetami, listovím, květy; barokní volutami, akantovým listem, rozvilinami; rokokové rokajem. V době renesance byly drobnější kovářské práce na ústupu, zámky byly zapouštěny do dřeva a jejich štíty nebyly již tak bohatě zdobeny. Důraz byl spíše kladen na důmyslný mechanismus. Kovářští mistři pozvolna vystupovali z anonymity. Barokní záliba v přepychu a okázalé dekoraci se projevila též v zámečnických pracech a stejně jako v architektuře zde můžeme rozlišit dva barokní proudy – klasicistní s antikizující tendencí a radikální, vyznačující se bohatostí tvarů, prolamováním forem, dramatickými křivkami. Do Čech zasahoval vliv především francouzských uměleckých kovářů a dekoratérů. V období rokoka se stává dominantní dekor na úkor konstrukce, kovářské práce této epochy ztrácejí konstrukční prvek. Rokokové kovářství se soustředilo na jemné zpracování detailu. Dekor je asymetrický, subtilnější a dynamičtější. Naopak s klasicismem nastupuje pravidlo přísné symetrie a obrat k antické kultuře. V dekorech zámečnických prací převažují geometrické tvary – přímka, kružnice a meandr; charakteristické je pravidelné opakování motivů.
Průmyslová revoluce přinesla během 19. století obrat ve slévarenských technikách a levnější litina začala vytěsňovat umělecké kovářství. Přineslo to úpadek řemeslné práce. Tvorba se i v uměleckém kovářství začala inspirovat předešlými slohy, především renesancí. Technické zpracování materiálu se však samozřejmě lišilo od původních vzorů a používání dekorativních prvků bylo více méně nahodilé, a tak na jediném výrobku bylo možné nalézt směsici slohových napodobenin z různých dob. Práce se usnadňovala, místo svaru se užívalo letování, ozdobné listy nebyly vykovávány, ale jednoduše vystřiženy z tenkého plechu.
Umělecké řemeslo opět nalezlo své uplatnění koncem 19. století v secesi, inspiraci hledalo v přírodě. Secesi charakterizují linie vlnících se křivek, asymetrie, stylizace rostlinných a zvířecích motivů. Důraz byl kladen především na ruční práci a technickou dokonalost výrobku.
Mgr. Pavlína Boušková, kurátorka historických sbírek
Regionální muzeum v Teplicích
Příspěvková organizace Ústeckého kraje specializující se na archeologii, historii a přírodu severozápadních Čech. Značnou pozornost věnuje dokumentaci sklářství, keramiky, cínařství a lázeňství a správě vzácných knižních sbírek.
| Upozorňujeme návštěvníky, že prostory teplického muzea jsou monitorovány kamerovým systémem a veškeré akce digitálně dokumentovány.