Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

Soubor skleněných vánočních ozdob z počátku 20. století

Regionální muzeum v Teplicích představuje jako exponát měsíce prosince soubor skleněných vánočních ozdob z počátku 20. století, které byly používány v podkrušnohorských domácnostech.

V první polovině 19. století pronikl z německých oblastí na české území zvyk ozdobit si interiér bytu o vánocích zeleným stromečkem. Zpočátku se ujal v bohatých panských a měšťanských domácnostech, na venkově tuto tradici přijímali až do počátku 20. století. Stromek se nejprve věšel za špičku ke stropu, až později se vsazoval do stojanu a stavěl na zem. Zkrášloval se převážně běžně dostupnými, případně doma vyrobenými předměty – panenskými jablíčky, pozlacenými ořechy, sušeným ovocem, zdobenými perníčky, sněhovými věnečky, pekařskými výrobky z marcipánu nebo tragantu, čokoládovým cukrovím, kostkami cukru zabalenými v papíru, různými tvary z vaty, dřevěnými figurkami, barevnými papírovými řetězy. Ozářen svíčkami býval od poloviny 19. století, až po vynálezu umělého vosku (parafínu), který byl cenově dostupný.

V movitějších domácnostech zdobili vánoční stromek skleněnými ozdobami. Oblíbené byly ozdoby ze skleněných dutých perliček a tyčinek. Výroba skleněných foukaných perlí sahá na počátek 19. století, původně se skleněné perle používaly pouze k výrobě bižuterie, ale skláři v podhorských oblastech byli málo placeni a začali si přivydělávat domáckou výrobou vánočních ozdob. Skleněné trubičky se formovaly nad kahanem s prudkým plamenem (později nad plynovým hořákem), a z nich se vyfukovaly postupně vedle sebe jednotlivé perličky. Od druhé poloviny 19. století se perle foukaly do formy, bylo tak možné vyfouknout několik perlí najednou – perličkám seřazeným na trubičce za sebou se říkalo „klauče“. Perle jsou tradičně stříbřené zevnitř a stříbrný roztok se do jednotlivých klaučat musel nasát. Později se na stříbrná klaučata začaly používat barvy, nanášené na povrch. Klaučata se rozřezala na části nebo jednotlivé perličky a z nich se pak pomocí drátků sestavovaly ozdoby do různých geometrických tvarů či miniaturních napodobenin běžných věcí. Výroba těchto skleněných ozdob dosáhla největšího rozmachu před 1. světovou válkou a skončila krátce po 2. světové válce. V současné době tuto tradiční výrobu některé firmy obnovily.

Kromě perličkových vánočních ozdob se samozřejmě také vyráběly ručně foukané a malované ozdoby ve tvaru koulí, zvonků, špic, oválů, figurek a dalších tvarů.

Hlavními oblastmi produkce skleněných vánočních ozdob bylo Podkrkonoší, hlavně okolí Poniklé a Hořic, Jablonecko, Vsetínsko.           

Mgr. Pavlína Boušková, kurátorka etnografických sbírek