Nacházíte se na starých webových stránkách. Teplické muzeum má nové webové stránky. ODKAZ ZDE
Nacházíte se na starých webových stránkách. Teplické muzeum má nové webové stránky. ODKAZ ZDE
Muzeum Teplice Archiv Exponáty měsíce Exponáty měsíce 2007 → „Exponát měsíce května a června“
Kameninové lahvice na minerální vodu
S květnem je tradičně spojeno zahájení lázeňské sezóny v Teplicích, při níž je připomínána dlouhá historie lázní. Teplice proslavily především léčivé koupele, méně je známo, že v minulosti lékaři ordinovali zdejší vody a především Pravřídlo i k pitným kúrám. Koncem
Voda některých pramenů v jižní a západní Evropě byla vyvážena na větší vzdálenosti již v době Římské říše a k transportu sloužily amfory, soudky nebo nádoby podobné čutorám.
Ačkoliv starověcí a středověcí lékaři doporučovali minerální vody pít přímo u zdroje, bohatí lidé si je nechávali posílat domů, aby je užívali jako lék, nebo občerstvující nápoj.
Vývoz stoupl v 16. století především ve Francii a v Německu a v 17. století se rozšířil také prodej chebských kyselek, tj. vod vyvěrajících na území pozdějších Františkových Lázní a kyselek vlastněných klášterem v Teplé v prostoru dnešních Mariánských Lázní. Zasílatelství vod se značně rozvinulo od konce 18. století. Voda se transportovala v kameninových nádobách vyráběných místními hrnčíři, nebo dovezených z dílen specializovaných na tento druh keramiky.
Vývěry kyselky v Bílině vlastnili Lobkowiczové. Od 30. let 18. století se vozila do Teplic, o něco později do Drážďan a koncem století až do Ruska, Turecka a dalších zemí.
Lahvice na bílinskou kyselku se původně obstarávaly v Sasku, pak na Chebsku. Dlouhý převoz často provázený poškozením nádob a zhoršením kvality vody, zvyšoval režijní náklady, proto asi v 80. letech 18. století byla zavedena výroba lahvic v Bílině a to jak pro místní kyselku, tak i pro hořkou vodu z pramenů vlastněných Lobkowiczi v Zaječicích.
Nádoby na kyselky byly válcovité, zatímco pro hořké vody ze Sedlce, Zaječic, Korozluk, Bylan a dalších míst na Mostecku byl určen čtverhranný tvar. Zhotovovaly se ručně na hrnčířském kruhu, z něhož po vytočení byly odděleny strunou zanechávající charakteristické kruhové zářezy na dně. Na nádobu se pak vtisklo razítko s názvem vody, označením místa původu a jménem majitele stáčírny. Při vypalování se přidala do pece kuchyňská sůl, která vytvořila charakteristickou lesklou glazuru různých odstínů hnědé barvy. Nádoby se vyráběly v obrovském množství a aby byly co nejlevnější, na dokonalost tvaru se příliš nehledělo. Důležitější byla vodotěsnost. Po vypálení byly nádoby podrobeny zkoušce prostupnosti vody a ty, které neobstály, byly rozbity. Do dobrých se nabrala voda ponořením do pramene – používaly se k tomu kleště, kterými se zachytilo více lahvic najednou, nebo železné koše. Pak se hrdlo uzavřelo korkovou zátkou, zasmolilo, překrylo pergamenem, měchuřinou, kůží, případně plátnem a převázalo šňůrkou. Na nádoby se někdy lepily etikety s označením pramene, ty se však dochovaly jen vzácně. Nakonec se lahvice zabalily do plátna a ukládaly do beden, pečlivě proložené slámou.
Kromě keramických nádob k převozu minerálních vod používali ve Francii, Německu a Belgii také skleněné láhve a to již v
Masová produkce kameninových lahvic z nich činila běžné předměty, které sloužily i po spotřebování minerálky. Nosila se v nich pitná voda k zahnání žízně při polních pracích, uchovával se v nich ocet či petrolej, minerální olej a jiné technické tekutiny, a když pro ně nebylo zrovna žádné využití, pro všechny případy se někam uložily. V Bílině po více než 100 letech od svého vzniku byly ještě použity jako obruba cestiček v jedné zahradě. Dnes se s nimi setkáváme v rekreačních chalupách v místnostech stylizovaných do podoby selské jizby i v moderně zařízených bytech a v loňském roce z lahvice se znakem Bílinské kyselky byla nalita voda z teplického Pravřídla na základní kámen Národní knihovny v Praze. Už dlouho jsou lahvice předmětem sběratelského zájmu. Více než estetickou působivost sběratel oceňuje vzácnost typů a tvarů: před domácí produkcí, pokud se na ni zrovna nespecializuje, dává přednost výrobkům z jiných oblastí, jelikož válcovité lahvice převažují, raději sáhne po hranaté a protože většina nádob byla určena pro menší obsah, zajímají ho víc velké kusy. Lahvice z určitého místa se člení podle velikosti, doby vzniku, jména majitele minerálního zdroje a s tím spojené odchylnosti v razítkách vyražených na plášti nádoby.
S trochou závistí si sběratelé prohlížejí obsáhlý soubor lahvic z Čech a Německa, vystavený v expozici lázeňství v teplickém muzeu. Na nich se dá sledovat variabilita tvarů a typů, různorodost razítek i působivost jednoduché formy bez zdobných prvků, vycházející z účelu, k němuž byly určeny.
Mgr. Jitka Budinská
Regionální muzeum v Teplicích
Příspěvková organizace Ústeckého kraje specializující se na archeologii, historii a přírodu severozápadních Čech. Značnou pozornost věnuje dokumentaci sklářství, keramiky, cínařství a lázeňství a správě vzácných knižních sbírek.
| Upozorňujeme návštěvníky, že prostory teplického muzea jsou monitorovány kamerovým systémem a veškeré akce digitálně dokumentovány.