Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

BARYT – pozoruhodný minerál Teplicka

Tématem „exponátu měsíce“, který mohou zájemci pravidelně a zdarma obdivovat ve vstupní hale Regionálního muzea v Teplicích, byl pro měsíc září zvolen minerál baryt. Je to minerál, který dokáže ohromit nejen svými krásnými krystaly a jejich srostlicemi s velkou plejádou barevných odstínů, ale je také důležitou surovinou s širokým spektrem průmyslového využití. Zároveň se jedná o minerál svým způsobem charakteristický pro město Teplice, neboť se zde v širším okolí vyskytuje na mnoha místech. Jeho vznik je zde těsně spjat s výstupem teplických termálních pramenů na povrch, zejména v geologickém prostředí tzv. křemenného porfyru.
Minerál baryt je nejrozšířenějším minerálem barya s osobitými fyzikálními, optickými i chemickými vlastnostmi. Je to síran barnatý s chemickým vzorcem BaSO4. Krystaluje v soustavě kosočtverečné, přičemž jeho narostlé krystaly bývají hojnoploché a mají proměnlivý vzhled. Nejčastěji jsou tlustě i tence tabulkovité, lupenité a sloupcovité krystaly v mnoha různých tvarech. Hojné jsou jeho radiálně vějířovité, miskovité, ledvinité nebo stébelnaté, vláknité i zrnité agregáty, často tvoří i krápníky, ale může se vyskytovat i v kusové formě. Vyniká mnohobarevností, bývá nejčastěji bezbarvý, bílý, nažloutlý, narůžovělý, šedobílý, jindy nazelenalý, světle modrý, červený, hnědý, šedozelený, černý atd., avšak jeho vryp je vždy bílý. Má nekovový vzhled, je průsvitný nebo neprůhledný a dokonale štěpný. V rámci desetistupňové Mohsovy stupnice tvrdosti má baryt tvrdost 3 - 3,5. Je hojným minerálem středních a nízkých teplot, častý je na hydrotermálních žilných ložiskách kde se často vyskytuje s fluoritem. Vzniká i v sedimentárním prostředí, vysrážením z mořské vody, vzácný je na tzv. greisenových ložiskách cínu a wolframu a v dutinách vulkanitů.
Výraznou vlastností barytu je jeho vysoká hustota s hodnotou 4,5 g/cm³, díky které ho lze snadno rozeznat od podobných minerálů. Baryt je vždy mnohem těžší. První krystalografický rozbor barytu provedl mineralog Haüy, který také odvodil jeho název od řeckého slova barys = těžký. Teprve později byl v této sloučenině objeven kov alkalických zemin, který pak podle minerálu dostal název baryum. Starší český název tohoto minerálu je také příznačný - těživec. Rozlišovány bývají též další dvě odrůdy barytu, a sice stronciobaryt s vyšším obsahem stroncia a hokutolit s vyšším obsahem olova.
Jak již bylo naznačeno výše, má baryt široké průmyslové využití. Téměř 90 % světové těžby barytu se spotřebuje při těžbě ropy k hlubinným výplachům a těsnění vrtů. Zatěžováním vrtných kalů se zabraňuje nekontrolovatelnému úniku ropy nebo plynu. Asi 10 % těžby spotřebuje chemický průmysl k výrobě bílých a stálých barev a k výrobě různých chemických sloučenin. Značný význam má baryt i ve sklářství, keramice, ve stavebnictví na omítky k pohlcování radioaktivního a rentgenového záření, jako složka do těžkého betonu, dále do betonu pro stavby reaktorů, ale také v lékařství jako kontrastní látka. V průmyslu papírenském a gumárenském se uplatňuje jako plnidlo. Je také oblíben v pyrotechnice při výrobě ohňostrojů, jelikož barví plamen. Jen zřídka se používá jako drahý kámen. Roční celosvětová produkce barytu se pohybuje přibližně v objemu 5 milionů tun.
Výskyty barytu jsou obecně velmi hojné, a proto je na celém světě známo mnoho lokalit kde se tento minerál vyskytuje ve zvláště pěkných ukázkách. K takovým lokalitám patří bezesporu např. Banská Štiavnica, Rudňany nebo Rožňava na Slovensku, Strawczynek u Kielců v Polsku, Cavnic či Baia Sprie v Rumunsku, Alston Moor, Dufton ve Westmorelandu, Egremont a Frizington v Cumberlandu ve Velké Británii, Flaviac ve Francii, Freiberg, Halsbrücke a Pöhla v Německu, Elk Creek v Jižní Dakotě nebo okolí Normanu v Oklahomě (USA), mnoho ložisek v Kanadě, Mexiku, Alžírsku, Tunisu apod. V České republice jsou známé hlavně krystalované ukázky barytu z Dědovy hory, Příbrami, Stříbra a zejména pak různé formy barytu z hydrotermálních fluorit-barytových žil na lokalitách Krušných hor, jako např. Vrchoslav, Moldava a Kovářská. Na Teplicku patří k nejznámějším výskyty u Hudcova a Řetenic, na Písečném vrchu, v křemencovém lomu u Lahoště a Jeníkova nebo v Obřím prameni u Lahoště. Ukázky z některých jmenovaných lokalit u nás i v zahraničí jsou vystaveny ve vitríně ve vstupní hale muzea.

Miroslav Radoň