Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

Připomínka Vídeňského dudáka Augustýna na prknech teplického "Nového městského divadla"

Exponátem měsíce března připomínáme tzv. Nové městské divadlo, jehož výstavba byla před devadesáti lety v plném proudu. „Nové“ bylo již třetím divadlem, které sloužilo teplickým občanům a lázeňským hostům. První - zámecké divadlo bylo otevřeno veřejnosti od roku 1789, vlastní městské divadlo vystavěla městská rada roku 1874. Bohužel budova roku 1919 vyhořela, ale město brzy vystavělo novou stavbu a již roku 1926 se slavilo dvouleté výročí „nové“ scény. Hráli titul „O milém Augustinovi“, jak bylo ohlášeno v divadelním teplickém časopise „Pause“ (Pauza). Leckterý Tepličan zná alespoň začátek popěvku O lieber Augustin… Ale proč bylo zvoleno zpracování příběhu ze staré Vídně o veselém tuláku?

Augustin, jmenoval se prý Marx, žil v rodné Vídni vesele a bezstarostně v dobré shodě se sousedy, kteří mu rádi naslouchali. Zpíval jim vesele, hrál na dudy, vyprávěl humorné historky u dobrého vína v hostinci až do pozdních hodin. Ale psal se rok 1679 a z Uher se do města pomalu plížila smrt. Obávaný mor kosil nelítostně jak bohatého tak chudého, starého i mladého.  Městské stráže stěží stíhaly vozit mrtvé z ulic za hradby do morové jámy. A jedné noci s mrtvými omylem strážci odvezli i Augustina, který v opilosti usnul na ulici. Milý Augustin se ráno probudil mezi mrtvými, zděšeně volal o pomoc a lidé ho vytáhli ven. Když se vzpamatoval, vzal dudy a vrátil se do oblíbené hospody. Od té doby hrál, vesele zpíval a bavil Vídeňany historkou o svém zmrtvýchvstání až do doby, kdy v pokoji a míru po letech zemřel. Zda to bylo roku 1685 či až 1702, kdo ví? Různé verze pověsti se rozcházejí. Ale vyprávění i písně o milém Augustinu - vom lieben Augustin - žily dál, šířily se ústy lidí dalších generací. Mezi autory, kteří námět zpracovali, patří také jeden teplický rodák.

Autor hry se narodil v Teplicích 21.12. 1893 (†1955) v katolické rodině továrníka na klobouky Schmida. Po smrti obou rodičů používal jméno Anton Franz Dietzenschmidt. Po onemocnění tuberkulozou kůže ochrnul, ale vyléčily ho lázně jeho rodného města. Roku 1911 o berlích odmaturoval a poté vystudoval dějiny literatury a žurnalistiku na berlínské univerzitě. Zaujal novelami a legendami „König Tod“ (Král smrt, 1918) a roku 1915 dramatem „Die Vertreibung der Hagar“ (Vyhnání Hagary).  Proslulosti dosáhl roku 1919 hrou „Kleine Sklavin“ (Malá otrokyně), jejíž první nastudování bylo provázeno v Berlíně policejním zákazem. Za tuto hru obdržel Kleistovu cenu za literaturu, později ji uvedlo v Německu na 200 divadel. Úspěch otevřel cestu jeho dalším hrám podle legend (Kryštof, Pouť k sv. Jakubu) a „Vom lieben Augustin“ (O milém Augustinovi). Námět zpracoval roku 1925 a téhož roku byla hra prvně uvedena divadlem v německém Kasselu. 

A již v dubnu roku 1926 hru F. Dietzenschmidta s hudebním doprovodem skladatele Ernsta Křenka (1900 Vídeň – 1991 USA) nastudoval soubor Nového městského divadla v Teplicích. Jednalo se bezesporu o československou premiéru. Hru režíroval Franz Höllering (1896 – 1968), mladý a talentovaný ředitel obnovené scény, který po rodičích pocházel z Chebska. Jeho otec Georg Höllering (1871 - 1930) byl uznávaným ředitelem Vídeňského domu komedie (Wiener Komödienhaus) a divadla v Mariánských Lázních, v obou divadlech mu byl nápomocen syn Franz, který uzavřel roku 1921 univerzitní studium získáním titulu doktora práv. V letech 1922/23 obdobně vypomohl otci ve vedení brněnské scény, kde pečoval o činohru.

Praxe a talent mu velmi pomohly, když se spolu s několika desítkami přihlášenými ucházel roku 1923 o místo ředitele obnovované teplické divadelní scény. Místo získal a spolu s hudebním ředitelem Nikolausem Janovským (nar.1886) udržoval po celou dobu svého působení v Teplicích vysokou úroveň divadelní tvorby. Vytvořili orchestr s 52 hudebníky, 34 zpěváky a zpěvačkami, početným sborem a 12 tanečníky. Nově otevřená divadelní budova byla zadavatelem pojata velkoryse, velikostí sálu pro 1117 diváků se řadil v republice mezi největší a tzv. malý sál pojal dalších 463 návštěvníků. Velkorysá městská rada zahrnula divadlo do komplexu tzv. Městských sálů, což představovalo řadu propojených zařízení, vedle dvou divadelních scén s technickým zázemím a kina to byly dvě restaurace, kavárna s terasou, cukrárna a bar. Divadlo po otevření 20. dubna 1924 uvedlo 18 nových inscenací, cykly oper Wagnera, Verdiho a Richarda Strausse. Návštěvnost byla značná. Na základě smlouvy s tzv. českým divadelním výborem z roku 1924 sloužily oba sály pro akce a představení českých obyvatel Teplic. Hostovaly zde scény vnitrozemské např. Vinohradské divadlo, česká představení hráli herci z Kladna, Plzně nebo z Českých Budějovic. V roce 1935 přijelo i Osvobozené divadlo s hrou Panoptikum.

Teplický soubor  zařazoval do svého repertoáru díla současných autorů, např. pražského spisovatele a dramatika Maxe Broda, jeho hru „Poloviční srdce Klarisy“ (Clarrisas halbes Herz) nastudoval Franz Höllering roku 1926. O tři roky později  uvedlo teplické divadlo Janáčkovu operu „Jenůfa, její pastorkyně“ v německém překladu Maxe Broda. Smetanova „Prodaná nevěsta“ zněla v teplickém divadle pravidelně a zpívala se česky ale i německy až do záboru pohraničí v roce 1938. Ale v té době se již autor legendy o Augustinovi na protest proti šířícímu se teroru v Německu odmlčel a Franz Höllering jako Hitlerův odpůrce uprchl do USA, kde pracoval jako žurnalista a filmový scénárista.     

PhDr. Jana Michlová - vedoucí knihovny teplického muzea