Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

vstupní hala teplického zámku

Výr velký (Bubo bubo)

Tuto největší žijící sovu z čeledi puštíkovitých můžemev průběhu zimních měsíců (prosinec až únor) zaslechnout při obhajobě svého teritoria. Ozývá se typickým hú-hú. Hnízdí převážně v lesnatých a skalnatých místech. Stejně jako ostatní sovy je to samotářský pták s noční aktivitou. V Ústeckém kraji hnízdí od nepaměti. V současné době zde můžeme nalézt přes 40 pravidelně obsazovaných hnízdišť.    

Výr velký (Bubo bubo) je největší žijící sovou z čeledí puštíkovitých. Délka těla se u dospělce pohybuje obvykle mezi 60–70 cm a rozpětí křídel okolo 170 cm. Hmotnost bývá mezi 1, 8 – 3 kg, velcí jedinci však mohou dosáhnout hmotnosti i přes 4 kg. Samice jsou obvykle těžší než samci a mají větší rozpětí křídel. Silueta sedícího výra velkého je jen těžko zaměnitelná, na hlavě má totiž z peříček výrazné pohyblivé chvostky připomínající ouška (proto se mu říká ušatá sova). Zbarvení je značně proměnlivé, obecně svrchu žluto (oranžovo - rezavo) hnědé s tmavohnědými skvrnami, na břiše světlejší odstín téhož s výraznými podélným tmavým skvrněním a jemným příčným mramorováním. V oblasti krku a okolo zobáku je peří světlejší až bílé. Duhovka je ohnivě oranžová. Nohy a prsty jsou porostlé jemnými, zpravidla žlutohnědými až rezavými pírky. Mláďata jsou porostlá zprvu jemným žlutobílým prachovým peřím, po opeření mají matnější zbarvení a kresby.
Je rozšířen v téměř celé Evropě, v severozápadní Africe a ve značné části Asie. Nachází se všude, kde má vhodné podmínky pro hnízdění a lov. S oblibou osidluje kamenité stráně, zříceniny s lesy v okolí. Někdy však můžeme tuto impozantní sovu pozorovat i v oblasti beze skal, kde pak využívá zejména dutiny starých stromů či opuštěná dravčí hnízda.
Výr velký je noční pták a samotářský tvor. Stejně jako ostatní sovy létá velmi tiše a střídá mávavý let s plachtěním. Je-li vyrušen a nemá-li možnost rozumného ústupu, nafukuje se, čepýří peří a výhrůžně syčí. Loví v noci v rozsáhlém revíru (v době hnízdění v okruhu až 15 km okolo hnízda) a není příliš vybíravý. Kořistí jsou zejména hlodavci, zajíci, králíci a další drobní savci, ale nepohrdne ani spícími ptáky (včetně dravců), s oblibou loví ježky, ale zvládne i srnče.
Počínaje zimou (prosinec až únor) si výr značkuje teritorium výrazným hú-hú, občas ho prokládá i jinými zvuky, které mohou připomínat zvláštní řehot. Samice houká hlouběji než samec. Výři vytváří stabilní páry s velkou věrností k hnízdišti. Obvykle mají v jedné oblasti několik hnízd, které postupně střídají.
Koncem března nebo počátkem dubna (v českých podmínkách) snáší samice 2 - 5 téměř kulatých, čistě bílých vajec. Někdy leží na volném prostranství mezi kameny na nepříliš příkrých stráních, jindy jsou skryta pod převisem a vyskytují se i případy převzetí hnízd dravců vysoko ve skalách či na stromech. Samice na nich sedí a hlídá je, samec ji krmí (obvykle ale kořist nepředává přímo v hnízdě). Doba sezení na vejcích trvá 31-36 dní. Mláďata se líhnou asi po 35 dnech (v českých podmínkách). Staří je krmí, samice pak i chrání před nepohodou. Postupem času se mláďata rozlézají dál po okolí, po 6 týdnech se už v hnízdě moc nezdržují a postupně se rozcházejí. Dobrými letci se stávají ve věku cca 100 dnů.
     V Ústeckém kraji hnízdí výr velký od nepaměti. Záznamy z roku 1906 uvádějí hnízdění od Bíliny, České Kamenice, Děčína, Kadaně, Lovosic k Ústí nad Labem s celkovým počtem 8 - 12 párů. V současné době zde můžeme nalézt přes 40 pravidelně obsazovaných hnízdišť.

Ing. Roman Vlček, přírodovědné oddělení