Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

Archeologické nálezy z blízkosti pramenů dokládají, že je lidé znali již v pravěku, především však keltské a římské mince z období přelomu 2. a 1. století před n. l. až po 4. stol. n. l. vhazované do Pravřídla přiřazují Teplice k nejstarším českým a středoevropským lázním. První písemná zmínka o nich je obsažena ve Vincentiově kronice z 12. století a dokládá založení ženského benediktýnského kláštera „u teplých vod k poctě sv. Jana Křtitele“ královnou Juditou, manželkou Vladislava II. U kláštera vzniklo koncem 13. století město Teplice. Již ve 14. století „lázně u sv. Jana“ patřily ke známým lázním v Čechách i v okolních zemích. V době husitských válek jeptišky byly z Teplic vypuzeny a jejich majetek přešel do rukou šlechty.

Úroveň lázní se povznesla zásluhou Volfa z Vřesovic, který vlastnil Teplice v letech 1543 - 1569. Volfova rodina měla vlastní lázeň a tu používali také saští kurfiřti, kteří sem jezdili od roku 1550 s celým dvorem. Od roku 1585 do roku 1634 patřily Teplice rodu Vchynských. Výstavba zděných budov městských a panských lázní v této době, lepší podchycení vývěrů a výsledky léčby přiřadily Teplice mezi přední lázeňská místa v Evropě.

V průběhu třicetileté války  se stali majiteli panství a města Aldringenové. Jejich nástupci Clary-Aldringenové vlastnili teplický zámek a velkostatek do roku 1945. Po třicetileté válce (1618 - 1648) v dosud převážně jazykově českém městě získalo většinu německy mluvící obyvatelstvo.

Po zklidnění poměrů v druhé polovině 17. století opět vzrostl zájem o lázně. Své návštěvy obnovil saský kurfiřt a jezdil sem se svým doprovodem po celá desetiletí. Lázně od roku 1697 měly svého lékaře a o něco později tu byla založena lékárna. Pro návštěvnost lázní byla důležitá dopravní dostupnost. Od roku 1732 přes Teplice vedlo pravidelné poštovní spojení do Karlových Varů a od roku 1752 do Drážďan. I tato okolnost přispěla k tomu, že Teplice v 2. polovině 18. století byly nejnavštěvovanějšími lázněmi v Čechách a mohly se měřit s proslulými německými, rakouskými, francouzskými a italskými  lázněmi.

Z exponátů k obdobím od 12. do konce 18. století upoutají předměty nalezené v letech 1953 - 1957 na zámeckém nádvoří při odkrývání základů dávno zaniklé klášterní basiliky, chrliče ve tvaru lvích hlav sloužící v městských lázních k výtoku termální vody do bazénu pro koupání mužů a znamení obytných domů, v nichž se ubytovávali lázeňští hosté. Barokní reliéf vytesaný saským sochařem Balthasarem Permoserem zpodobuje legendu o objevení teplických pramenů pastýři prasat vladyky Kolostuje.

Mgr. Jitka Budinská