Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

První teplický pobyt J. W. Goetha v roce 1810

Básník, dramatik a tajný rada J.W.Goethe, autor Werthra, Ifigenie či Fausta se od 1785 pravidelně léčil v Karlových Varech. Na radu lékaře a přátel se roku 1810 rozhodl vyzkoušet i účinky teplických pramenů. „Přijeď sem, proč bys neustále měl chodit po starém chodníčku“, psal mu z Teplic do Karlových Varů výmarský vévoda Karel August. A Goethe poslechl a 4. srpna se vypravil na cestu, po zastávce na černínském zámku Krásný dvůr přijel 6. srpna do Teplic.„Na první dojem působí místo mnohem veseleji než Karlovy Vary, krajina je rozlehlejší a utěšenější“, napsal Goethe 8. srpna v prvním dopise z Teplic své manželce Christianě. Zprvu pobýval v domě „Hrnčířská krčma“, odkud přesídlil po třech dnech do hotelu „Zlatá loď“. Do seznamu lázeňských hostů (tzv.kurlistů) se zapsal mimo jiné i jako „člen francouzské čestné legie“. V domě sousedil s „holandským králem“,  Ludvíkem Bonapartem, který se právě toho roku (1. července) pro neshody se svým císařským bratrem vzdal trůnu. Exkrál ztělesňoval politický informační zdroj, jejž Goethe také obratem využil. Vídal ho takřka denně, vážil si jeho moudrosti a dobrého srdce.

Lázně, jejichž léčebné termální prameny měly odlišnou indikaci oproti karlovarským, prožívaly skvostnou sezónu. Výmarský vévoda Karel August bydlel v domě u „Tří sedláků“. Nemluvný Bedřich Vilém III. Pruský se zde tehdy dvořil  krásné hraběnce Harrachové, s níž se také později oženil. Za lázeňské město vítala hosty na svém rozsáhlém zámku s hojně navštěvovaným divadlem a pověstně krásným rozlehlým parkem zdejší knížecí rodina Claryových. Základ lázeňských hostí tvořila blízká i vzdálená šlechta, ten rok přilákaná také přítomností půvabné císařovny Marie Ludviky, s kterou se Goethe rád stýkal, předčítal jí a psal pro ni básně. Z Krásného Dvora přijeli Černínové, z blízkého Duchcova Valdštejnové. Okruh šlechty uzavírala krásná kněžna Solmsová, již Goethe obdivoval už v Karlových Varech. Ozdobou lázeňského života byla stále ještě půvabná vévodkyně Dorothea Kuronská. Ta se stejně jako její sestra Elisa von der Recke ( i zde stále s nezbytným Tiedgem po boku) důvěrně stýkala s Mariannou von Eybenberg, kterou Goethe také ctil a udržoval s ní čilou korespondenci. Do Marianniny společnosti pochopitelně patřila i Rahel Levinová (Friederika Robertová). Tak vznikl hustě propletený kruh oduševnělých zjevů, který navíc svou přítomností obohatila i Amalie von Levetzow a velmi krátce i Bettina Brentanová. Teplice – stejně jako Karlovy Vary – přitahovaly svět nejen politický, ale i duchovní. Spolu s Goethem tu pobývali Friedrich August Wolf, Fichte, Zelter,  malíř Caspar David Friedrich ad.  Z Teplic se díky politickému vývoji měla brzy stát důležitá diplomatická hláska a útočiště významných emigrantů.   

Goethe navázal srdečný vztah s rodinou knížete Jana Nepomuka Clary-Aldringena, s jeho manželkou Christinou, rozenou princeznou de Ligne a především rád vyhledával společnost jejího otce, polního maršála knížete Charlese Josepha de Ligne. „Veselý, duchaplný, každé situaci rostlý, nejradostnější muž století,“ tak ho popisuje Goethe.  Ale zároveň to byl člověk nezvyklých duchovních rozměrů. Osobní vztahy navázal s Diderotem, d´Alembertem a Voltairem. Jeho spisovatelská činnost takřka neznala mezí a čítala 34 svazků básní, románů, dramat, vojenských studií a prací o zahradní architektuře s popisy českých zámeckých parků. Goetha však v Teplicích neobveseloval jen de Ligne, nýbrž i jeho vnučka Christina, zvaná prostě „Titina“. Společně se bavili při mnoha společenských hrách a výletech na venkov, na Claryovské dostihové dráze u Duchcova s ní dokonce prohrál sázku (2. září), kterou vyrovnal básnicky, když prohranou vídeňskou papírovou dvouzlatku opatřil veršem věnovaným půvabné výherkyni. O dva dny později (4. září) také během výletu do Duchcova napsal drobnou báseň: Lačně saje zrádný nápoj... Kromě těchto napsal další  „básnické zlomky“onoho léta: Pozdrav květinou: Kytice, kterou jsem natrhal..., Škola zpěvu: Ach, jak líně to děcko zpívá..., Mezi žitem a pšenicí... Literárně se věnoval  drobným úpravám díla Léta tovaryšská. Krušné hory a České středohoří ho natolik zaujaly, že většinu času věnoval  studiu geologie a teorii barev.      

„Seděl jsem docela klidně ve svém pokoji,“ píše Goethe Christianě 11. srpna (a zní to, jako by chtěl říci: seděl jsem nic zlého netuše), „když vtom se otevřou dveře a vstoupí žena. Některá spolubydlící se asi spletla, pomyslím si. A podívejme, ona to Bettina, kdo se ke mně hrne, stále stejná, jakou jsme znávali…. Vyprávěla mi nekonečné příhody ze starých i nových časů. Nakonec to snad přece jen skončí svatbou s Arnimem.“ Deník zaznamenává společnou vycházku zámeckým parkem, při níž hodně vyprávěla. V Goethově deníku ze 13. srpna čteme: „Včera Bettina odjela. Skutečně byla krásnější a vlídnější než jindy. Ale k ostatním lidem velmi nezpůsobná. S Arnimem je to patrně jisté.“    

Bettina v Goethově korespondenci s dítětem tlumočila Goethův dopis, který údajně obdržela bezprostředně po odjezdu z Teplic: „Tvé dopisy, nejmilejší Bettino, jsou takové, že poslední z nich připadá člověku vždycky nejzajímavější. Tak se mi vedlo s listy, které jsem ráno Tvého odjezdu pilně zas a znovu četl… Odvezla sis tolik, že se snad sluší něco z dálav poslat…“   

Veřejné zábavy v podobě družných slavností skýtaly Teplice méně než Karlovy Vary. Přesto Goethe Knebelovi (30. srpna) píše, že se o „této stránce Teplic nemůže vyjádřit jinak než pochvalně. Snad je to přítomností vévodovou, že vidím mnoho lidí a dostanu se na řadu míst, která by mi jinak snad zůstala skryta.“ Divadelní skupina, která vévodu velmi bavila, u Goetha chvály nedošla, přesto nevynechal jedinou hru v Zámeckém divadle. Přirozená centra společenského života, jež v Karlových Varech vyvstávala díky pitným kůrám, teplickým lázním chyběla.    

Místo toho se ovšem dařilo intimnějšímu soužití jednotlivých kroužků. Ve skupinách, na vozech a koňmo se putovalo po okolí. Goethe tak zavítal do Krupky, Trnovan, Bíliny, Oseku, Dvojhradí a Duchcova, a tuto příznačnou českou krajinu nepozoruje jen jako přírodovědec, nýbrž snaží se blíže poznat i její obyvatele. Za těchto výletů vznikne dvaadvacet krajinných kreseb, mezi nimi i umělecky zvlášť pěkné pohledy na  hrádek u Krupky, na město Bílinu s Bořeněm v pozadí a na bílinský zámek s městskou branou.   

Jeho dopisy z Teplic naznačují příznivé účinky lázeňského pobytu. Ve dnech 8. až. 12. září, tedy na sklonku pobytu, navštívíl knížete Josefa Lobkovice na zámku Jezeří u Mostu. Našel tu velkou společnost, rodiny Fürstenberkových, Gentzových. S předním pěvcem vídeňské dvorní opery, Antoniem Brizzim na Jezeří hned dohodl hostování ve Výmaru na několik sezón.    

O čtyři dni později Goethe Teplice opustil (směrem na Chlumec a Varvažov) a přes Drážďany zamířil domů, ale nezapomněl a rád se navracel...                                             

Na základě pramenů ze sbírky Regionální literatury knihovny muzea zpracovala Jana Michlová