Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

DeutschDeutsch EnglishEnglish ČeskyČesky

Expozice
otevřeny denně kromě pondělí
10-12 a 13-17 hodin
Prohlídky pouze s průvodcem každou celou hodinu.

Vstupné

  • plné 50,- Kč/ snížené 30,- Kč
  • děti do 6 let zdarma

Výstavy 
otevřeny denně kromě pondělí
úterý až pátek 12-17 hodin
sobota a neděle 10-12 a 13-17

Vstupné 

  • plné 30,- Kč / snížené 20,- Kč
  • děti do 6 let zdarma

Exponáty měsíce 2012

Exponát měsíce března

Připomínka Vídeňského dudáka Augustýna na prknech teplického "Nového městského divadla"

Exponátem měsíce března připomínáme tzv. Nové městské divadlo, jehož výstavba byla před devadesáti lety v plném proudu. „Nové“ bylo již třetím divadlem, které sloužilo teplickým občanům a lázeňským hostům. První - zámecké divadlo bylo otevřeno veřejnosti od roku 1789, vlastní městské divadlo vystavěla městská rada roku 1874. Bohužel budova roku 1919 vyhořela, ale město brzy vystavělo novou stavbu a již roku 1926 se slavilo dvouleté výročí „nové“ scény. Hráli titul „O milém Augustinovi“, jak bylo ohlášeno v divadelním teplickém časopise „Pause“ (Pauza). Leckterý Tepličan zná alespoň začátek popěvku O lieber Augustin… Ale proč bylo zvoleno zpracování příběhu ze staré Vídně o veselém tuláku?

Augustin, jmenoval se prý Marx, žil v rodné Vídni vesele a bezstarostně v dobré shodě se sousedy, kteří mu rádi naslouchali. Zpíval jim vesele, hrál na dudy, vyprávěl humorné historky u dobrého vína v hostinci až do pozdních hodin. Ale psal se rok 1679 a z Uher se do města pomalu plížila smrt. Obávaný mor kosil nelítostně jak bohatého tak chudého, starého i mladého.  Městské stráže stěží stíhaly vozit mrtvé z ulic za hradby do morové jámy. A jedné noci s mrtvými omylem strážci odvezli i Augustina, který v opilosti usnul na ulici. Milý Augustin se ráno probudil mezi mrtvými, zděšeně volal o pomoc a lidé ho vytáhli ven. Když se vzpamatoval, vzal dudy a vrátil se do oblíbené hospody. Od té doby hrál, vesele zpíval a bavil Vídeňany historkou o svém zmrtvýchvstání až do doby, kdy v pokoji a míru po letech zemřel. Zda to bylo roku 1685 či až 1702, kdo ví? Různé verze pověsti se rozcházejí. Ale vyprávění i písně o milém Augustinu - vom lieben Augustin - žily dál, šířily se ústy lidí dalších generací. Mezi autory, kteří námět zpracovali, patří také jeden teplický rodák.

Autor hry se narodil v Teplicích 21.12. 1893 (†1955) v katolické rodině továrníka na klobouky Schmida. Po smrti obou rodičů používal jméno Anton Franz Dietzenschmidt. Po onemocnění tuberkulozou kůže ochrnul, ale vyléčily ho lázně jeho rodného města. Roku 1911 o berlích odmaturoval a poté vystudoval dějiny literatury a žurnalistiku na berlínské univerzitě. Zaujal novelami a legendami „König Tod“ (Král smrt, 1918) a roku 1915 dramatem „Die Vertreibung der Hagar“ (Vyhnání Hagary).  Proslulosti dosáhl roku 1919 hrou „Kleine Sklavin“ (Malá otrokyně), jejíž první nastudování bylo provázeno v Berlíně policejním zákazem. Za tuto hru obdržel Kleistovu cenu za literaturu, později ji uvedlo v Německu na 200 divadel. Úspěch otevřel cestu jeho dalším hrám podle legend (Kryštof, Pouť k sv. Jakubu) a „Vom lieben Augustin“ (O milém Augustinovi). Námět zpracoval roku 1925 a téhož roku byla hra prvně uvedena divadlem v německém Kasselu. 

A již v dubnu roku 1926 hru F. Dietzenschmidta s hudebním doprovodem skladatele Ernsta Křenka (1900 Vídeň – 1991 USA) nastudoval soubor Nového městského divadla v Teplicích. Jednalo se bezesporu o československou premiéru. Hru režíroval Franz Höllering (1896 – 1968), mladý a talentovaný ředitel obnovené scény, který po rodičích pocházel z Chebska. Jeho otec Georg Höllering (1871 - 1930) byl uznávaným ředitelem Vídeňského domu komedie (Wiener Komödienhaus) a divadla v Mariánských Lázních, v obou divadlech mu byl nápomocen syn Franz, který uzavřel roku 1921 univerzitní studium získáním titulu doktora práv. V letech 1922/23 obdobně vypomohl otci ve vedení brněnské scény, kde pečoval o činohru.

Praxe a talent mu velmi pomohly, když se spolu s několika desítkami přihlášenými ucházel roku 1923 o místo ředitele obnovované teplické divadelní scény. Místo získal a spolu s hudebním ředitelem Nikolausem Janovským (nar.1886) udržoval po celou dobu svého působení v Teplicích vysokou úroveň divadelní tvorby. Vytvořili orchestr s 52 hudebníky, 34 zpěváky a zpěvačkami, početným sborem a 12 tanečníky. Nově otevřená divadelní budova byla zadavatelem pojata velkoryse, velikostí sálu pro 1117 diváků se řadil v republice mezi největší a tzv. malý sál pojal dalších 463 návštěvníků. Velkorysá městská rada zahrnula divadlo do komplexu tzv. Městských sálů, což představovalo řadu propojených zařízení, vedle dvou divadelních scén s technickým zázemím a kina to byly dvě restaurace, kavárna s terasou, cukrárna a bar. Divadlo po otevření 20. dubna 1924 uvedlo 18 nových inscenací, cykly oper Wagnera, Verdiho a Richarda Strausse. Návštěvnost byla značná. Na základě smlouvy s tzv. českým divadelním výborem z roku 1924 sloužily oba sály pro akce a představení českých obyvatel Teplic. Hostovaly zde scény vnitrozemské např. Vinohradské divadlo, česká představení hráli herci z Kladna, Plzně nebo z Českých Budějovic. V roce 1935 přijelo i Osvobozené divadlo s hrou Panoptikum.

Teplický soubor  zařazoval do svého repertoáru díla současných autorů, např. pražského spisovatele a dramatika Maxe Broda, jeho hru „Poloviční srdce Klarisy“ (Clarrisas halbes Herz) nastudoval Franz Höllering roku 1926. O tři roky později  uvedlo teplické divadlo Janáčkovu operu „Jenůfa, její pastorkyně“ v německém překladu Maxe Broda. Smetanova „Prodaná nevěsta“ zněla v teplickém divadle pravidelně a zpívala se česky ale i německy až do záboru pohraničí v roce 1938. Ale v té době se již autor legendy o Augustinovi na protest proti šířícímu se teroru v Německu odmlčel a Franz Höllering jako Hitlerův odpůrce uprchl do USA, kde pracoval jako žurnalista a filmový scénárista.     

PhDr. Jana Michlová - vedoucí knihovny teplického muzea 

Regionální muzeum v Teplicích
Příspěvková organizace Ústeckého kraje specializující se na archeologii, historii a přírodu severozápadních Čech. Značnou pozornost věnuje dokumentaci sklářství, keramiky, cínařství a lázeňství a správě vzácných knižních sbírek.

Mapa stránek | Kontakty | Upozorňujeme návštěvníky, že prostory teplického muzea jsou monitorovány kamerovým systémem a veškeré akce digitálně dokumentovány.

TM design Grafika Clickmedia Webdesign Vytvoření webových stránek