Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

Grete Krämer-Zschäbitz (1904-?): Dívčí hlavy, technický porcelán, 1932
Součást sbírek bývalé teplické galerie moderního umění (1932-1938)

Vstupní hala teplického zámku, vstup zdarma

Exponát měsíce února představuje plastiky německé sochařky Grete Krämer-Zschäbitz (*1904), která žila a tvořila v Teplicích v letech 1933-1937. Poprvé se zde veřejně představila v únoru 1934 jako host šesté výstavy Sekce pro výtvarné umění při teplické Muzejní společnosti na prezentaci kraslického malíře Franze Grusse a duchcovského sochaře Hermanna Zettlitzera.Veřejností i odbornou kritikou byla přijata velmi kladně a její porcelánová plastika Pastýř byla určena jako umělecká prémie zmíněné Sekce pro rok 1935. Drobná dílka G. Krämer-Zschäbitz byla zařazena také do sbírek Sekce, respektive do sbírek teplického muzea.
Vystavené dětské hlavičky volně modelované z technického porcelánu zůstávaly dlouho v depozitářích muzea bez patřičného zhodnocení. Důvodem byla jednak „anonymní“ práce, než se na plastice dívky se šátkem objevila v loňském roce glazurou znejasněná signatura G. Zschäbitz 1932, a jednak přetržená a ztracená minulost muzejních sbírek. I kdyby bylo autorčino jméno objeveno dřív, zůstalo by bez povšimnutí. Až po zpracování souboru děl německých výtvarníků, které zůstaly v depozitářích teplického muzea nepovšimnuty čtyři desetiletí, mohly být i tyto drobné plastiky dány do patřičných souvislostí.
Signovaná dívčí hlava prozrazuje autorčino sochařské cítění, jednoduchá hladká obrysová linie i minimalistická modelace podtrhují nostalgický výraz a nadčasový smutek zobrazené tváře. Druhá dívčí hlava je v zadní části bohužel poškozena a tak chybí, pokud zde byla, signatura. Formálně nese stejné znaky zpracování, tj. volnou modelací, která je však oproti první dívčí hlavě mnohem sdílnější. Ačkoliv v sobě nese podobný smutek jako hlava první, nabízí se otázka, zda-li je G. Krämer-Zschäbitz skutečně autorkou, jestli je možné tuto hlavičku brát jako mezistupeň mezi prací pro zavedené porcelánky a volnou tvorbou, které se od roku 1932 věnovala, nebo je autorem někdo jiný. V teplickém prostředí se podobné tematice věnovali rovněž pedagogové Státní odborné keramické školy Hans Lifka, s jehož pracemi nese drobná plastika některé shodné znaky nebo Walter Fritsch. Odpověď snad přinese další studium materiálů, které jsou svázány s akviziční činností teplického muzea ve 30. letech 20. století.
Plastiky jsou opět vystaveny po dlouhých osmi desetiletích, v poválečné teplické historii poprvé. Ukrývají nejen tvůrčí a životní cestu autorky, která se po roce 1938 vrátila do rodného Braunschweigu, ale také příběh muzejních sbírek, které se musí vyrovnávat se ztrátou kontinuity svého vývoje.
PhDr. B. Chleborádová, kurátorka uměleckých sbírek