Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

foyer teplického zámku / vstup zdarma

Přístup konzervátora k nalezenému materiálu a postup práce

Vladimír Chocholoušek

Velmi aktuální otázkou při sestavování keramiky je lepení keramiky. S tím souvisí otázka použití vhodných lepidel. V minulosti se lepilo všemi možnými prostředky, které jsou však podle dnešních měřítek naprosto nevhodné. Mezi tyto nevhodné prostředky patří i francouzská želatina, klih. Nevýhody jsou všeobecně známy. Poznáváme je zejména rekonzervací starších sbírkových předmětů. Někdy je velmi obtížné zjistit o jaké prostředky se jedná.

Nejlépe se k lepení keramiky osvědčuje dispersní polyvinylacetátové lepidlo Dispercoll. Lepí se mírně zředěným lepidlem. Jeho předností je stálá připravenost k použití, zdravotně nezávadné ředidlo (voda), možnost odstranění zbytků lepidla vlhkou houbičkou, nasákavost do střepu odolnost vůči působení mikroorganismů a vlhkosti, a hlavně to, že nezanechává viditelných stop v místě lepení.

Před vlastním lepením je třeba střepy vhodně rozložit, aby byl dobrý přehled. Vyhledané dvojice či skupiny střepů, které k sobě patří, se lehce označí křídou ihned se slepují a staví se do bedniček s jemně prosátým pískem (nejlépe kopaným). Střepy k sobě přilnou přirozenou vahou není nutné je přichycovat kolíčky apod. Můžeme použít podpěr zhotovených z plastelíny.

Řádně slepená nádoba se připraví k doplnění neboť pouze ve výjimečných případech jsou všechny střepy k dispozici. Příprava spočívá v tom, že nádoba, zejména je-li porézní, se opatří ochranným nátěrem, který zabraňuje znečištění střepů od sádry, kterou se chybějící části doplňují. Je možno použít také jako separátor mýdlovou pěnu s několika kapkami oleje. Po zaschnutí se podkládá otvor buď modelovací hlínou, změklými prafinovými deskami (dentální vosk), plastelínou, nebo silikonovou modelovací hmotou Lukopren. Při doplňování nádob s úzkým hrdlem, lze použít i nafukovací gumový balónek, který s do nádoby vloží nafoukne a zaváže. Vyplní velmi dobře otvory, které pak lze snadno doplnit. K doplňování se používá jen nejlepších druhů sádry (alabastrová, modelářská) a hrany střepů se předem navlhčí. Sádra se přizpůsobuje žádanému tvaru ještě v plastickém stavu pomocí špachtlí-modeluje se. Po zaschnutí se oretušuje velmi opatrně brusným papírem různé hrubosti, nebo detail dokončujeme ruční elektrickou bruskou s nástavci různé hrubosti i tvaru. Okolí se pak omyje houbičkou navlhčenou vlažnou vodou zbytky sádry se odstraní společně s ochranným nátěrem. K tónování bílých doplňků se nejlépe dnes osvědčují akrylátové barvy, které přizpůsobujeme barvě originálu (je-li to archeologem žádáno) a pigmenty. Velmi dobře se jimi dosahuje potřebných nuancí.

Závěrečná konzervace se provádí pouze v případě potřeby opět silně zředěným Dispercollem.

Text byl publikován ve sborníku Základy muzejní konzervace