Regionální muzeum v Teplicích, p.o.

Foyer teplického zámku / vstup zdarma

Hedvábí

Techniku zpracování hedvábného vlákna bource morušového objevili v Číně již ve 3. tisíciletí před Kristem a byla přísně střeženým státním tajemstvím. Pokus o vývoz vajíček, housenek nebo kokonů se trestal smrtí. Legenda o objevení praví, že manželka čínského císaře odpočívala pod morušovým stromem, do šálku s čajem jí ze stromu spadl kokon bource morušového a v teplé vodě se začal rozmotávat.

Největší poptávka po hedvábné tkanině byla z Říma, kde jemnou tkaninu doslova milovali a byli schopni za ni platit obrovské sumy. Hedvábí se doslova vyvažovalo zlatem, ceny byly tak vysoké a hedvábí tak málo, že senát nařídil zákaz prodeje hedvábí. Bohatí Římané ovšem tak protestovali, že byl zákaz zrušen.

Čína držela monopol na výrobu hedvábí až do 6. století po Kristu. Podle pověsti se technika výroby dostala do Evropy díky dvěma mnichům, které vyslal císař Justinián roku 552 po Kristu. Těm se podařilo vynést z Číny vajíčka bource a semena moruše v dutých holích. Obchod se v 7. století rozvíjel hlavně v Byzanci. Za křížových výprav křižáci za pomoci Benátčanů přivezli chov bource do Evropy ve velkém.

Hedvábí je přírodní vlákno produkované bourcem morušovým. Bílý motýl z jihovýchodní Asie ztratil domestikací schopnost létat a je zcela závislý na lidské péči. Nepřijímá potravu, žije jen několik dní a jeho jediným úkolem je naklást vajíčka. Housenky se živí výhradně listy stromu moruše bílé, nakonec se zakuklí do kokonu z hedvábného vlákna, které produkují jejich slinné žlázy. Při líhnutí se motýl prokousává ven, a proto se pro zachování hedvábí musí usmrtit ještě dřív, než poškodí vlákno.

Kokony se sbírají 8 - 10 dní po zakuklení, pro usmrcení se suší vzduchem při 80 - 85°C. Následně se máčí v horké vodě, aby se rozpustil sericin, jež vlákno spojuje. Z jednoho kokonu může být odmotáno vlákno v délce až 4000 metrů. Nejdřív se odmotá 500 – 1000 metrů méněcenného vlákna, které se zpracovává na buretovou přízi, prostřední část vlákna cca 1000 m je nejkvalitnější tzv. gréž, ta obsahuje i po odmočení ještě 30% sericinu. Z vnitřku kokonu zbyde ještě asi 2000 m útržků dlouhých 20 - 40cm, tyto jemné nitky se spřádají v hedvábnou nit, čím více celistvých dlouhých nití je použito, tím je kvalita hedvábí vyšší. Po odmotání se nit vyvařuje a bělí v roztoku popela, kdy dojde k odstranění zbytků lepidla, zvláčnění vláken, která získají správný lesk, bílou barvu, měkkost a ohebnost. Poté se spřádají a tkají do textilií. Hedvábí se snadno barví.
Hedvábné vlákno je neuvěřitelně tenké, jemné a vzdušné, proto je ho potřeba velké množství - na 12 kg hedvábné tkaniny je potřeba 100 kg kokonů, což je 70.000 housenek, které snědí dvě tuny morušového listí.

Kromě bource morušového existují ještě dva motýli, kteří také tvoří hedvábné vlákno. Říká se mu plané hedvábí (tussah), má kratší nepřetržitou délku vlákna, je téměř bez lesku, má hnědou barvu a je hrubší.

Bc. Kateřina Suchá