Nacházíte se na starých webových stránkách. Teplické muzeum má nové webové stránky. ODKAZ ZDE
Nacházíte se na starých webových stránkách. Teplické muzeum má nové webové stránky. ODKAZ ZDE
Muzeum Teplice Archiv 2020 HOME OFFICE ZPRÁVY Z HOME OFFICE HISTORICI → „Památka zesnulých, lidově Dušičky“
Podmalba ženy a smrti, N 184, žánrový motiv, starý muzejní majetek, Teplicko, první polovina 19. století
Podmalbu ženy a smrti jsme vybrali jako zvláštnost, která nám může přiblížit nastávající čas Dušiček a pomíjivosti života a smrti, kdy vzpomínáme na své blízké zemřelé. Předmět pochází z podsbírky N – lidové podmalby, motiv dámy a smrti není příliš častý. Podobné žánrové motivy se nacházely spíše v městském prostředí nebo u vzdělanější vrstvy na venkově (např. u učitelů, rychtářů).
2. listopadu - Památka zesnulých neboli Dušičky je vzpomínkou na zemřelé, kteří podle katolického pojetí nejsou ještě dokonale připraveni ke vstupu do nebe a jsou ve fázi „očišťování“, které tato církev nazývá očistcem. Slavit památku všech zemřelých věřících 2.11 nařídil poprvé opat Odilo z benediktinského kláštera ve francouzském Cluny v roce 998. Z benediktinských klášterů se později tento zvyk rozšířil po celé církvi.
Oslava Dušiček se odvíjí od svátku Všech svatých. Tento svátek se slaví ve dnech, kdy Keltové oslavovali konec roku – svátek Samhain, v noci z 31. na 1. listopadu, což je období mezi podzimní rovnodenností a zimním slunovratem. Samhain byl Kelty vnímán jako doba, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Věřilo se, že se duše zesnulých v tento čas vracejí na zemský povrch, a živí mohou navštívit podsvětí. Může dojít k setkávání živých
a mrtvých, světlem živí ukazují cestu mrtvým. Tradice v tento den zapalovat ohně a svíčky pochází tedy od Keltů i Slovanů, kteří věřili, že oheň očišťuje a světlo pomáhá chránit před zlými a potměšilými duchy.
V zemích s křesťanskou tradicí je zvykem během tohoto dne či období navštívit hřbitov a rodinný hrob a rozsvítit na něm svíčku či položit živé květiny, což má symbolizovat víru ve věčný život a demonstrovat přesvědčení, že život hrobem nekončí. V tradičním lidovém prostředí se v minulosti hroby zdobily velmi prostě. Tradice dušičkových věnců
z květin a jehličí se rozšířila až po první světové válce.
Bývá zvykem, že se na hřbitovech konají v hřbitovních kaplích, kostelech či jen
u hlavního hřbitovního kříže bohoslužby slova či mše svaté. Na Dušičky má také kněz povoleno stejně tak jako při pohřbech a zádušních mších nosit černé roucho (na hřbitovech většinou pluviál), ve kterém kněz prochází spolu s věřícími hřbitov a kropí svěcenou vodou hroby.
Bc. Markéta Valtrová Kašparová
Regionální muzeum v Teplicích
Příspěvková organizace Ústeckého kraje specializující se na archeologii, historii a přírodu severozápadních Čech. Značnou pozornost věnuje dokumentaci sklářství, keramiky, cínařství a lázeňství a správě vzácných knižních sbírek.
| Upozorňujeme návštěvníky, že prostory teplického muzea jsou monitorovány kamerovým systémem a veškeré akce digitálně dokumentovány.